Podzemi v Reckovicich
Nejen historicke centrum Brna, ale i mestska cast Reckovice se muze pochlubit velmi zajimavym podzemim. Jsou to napriklad obrovska sklepeni byvaleho pivovaru, siroka a vysoka tak, ze se tam spolehlive vyhnou dva konske vozy. To byl asi i zamer, dostatek mista pro velke sudy vyrobeneho a skladovaneho piva, a jejich odvoz konskym sprezenim a fungovalo to tak i ve skutecnosti, jak potvrdila starsi historicka zReckovic na exkurzi, kam jsem byl pozvan.
Sami se muzete presvedcit na nekolika prilozenych fotografiich, jen omluvte jejich zamerne nizkou kvalitu, ktera musi byt kompromisem, aby se vam obrazky nenacitaly deset minut, a aby se jich pro lepsi predstavu datove veslo co nejvice.
Sklep tvori vstupni mistnosti, spojovaci chodba a dve opravdu obrovske chodby, velmi siroke a svysokou klenbou, je tam i odbocka do kopuloviteho prostoru se zdenou vysokou nadrzi, ve vyssi urovni pak pokracuji dalsi prostory. Vmiste, kde jsou dve nejvetsi chodby propojeny, je mozne zboku vystoupit nejlepe po zebriku do vyklenku nahoru a tam opet navazuje nejaka vetraci chodba. Ve druhe obrovske chodbe je jeste zajimavy zdeny valcovy prostor a na konci pruchod, nad kterym je ve stene obrovsky snad metr i vice siroky rezavy ventilator, byla by to mozna dobra scena do nejakeho hororu. Pruchodem sestoupime do nejnizsi urovne, lze jit doprava nebo doleva, na obou stranach vedou dalsi klenute chodby, je tam vsak stojata voda. Vpravo je dokonce po leve strane zdeny chodnik vedle vody a tak se vydame tudy. Prichazime kbocnimu otvoru do dalsiho prostoru valcoveho tvaru a naproti je opet otvor do leve chodby, ktera se tahla snasi pravou rovnobezne. Po stenach jsou videt naznaky kleneb, ale tezko rici, zda maji statickou ulohu, nebo je pod nimi zazdeno pokracovani.
Obchazime odbocku a jdeme postupne vedle vody ke konci chodby. Historicka navodila atmosferu, ze nikdo nevi, kam az tyto chodby pokracovaly, ale jejich pokracovani se mi bohuzel zde nezda pravdepodobne. Vracime se podel vody, pak velkou chodbou ke krizovatce, a vprotilehle stene je opet klenuty otvor a kus prostoru, dale je vsak hned zaval. Prochazime druhou chodbou knekolika klenutym sklepnim mistnustkam, kde je i druhy vychod.
V dome nad sklepy zije starsi nadseny pan pro zdejsi podzemi, ktery mnoho techto prostor sam postupne ze zvedavosti vyklizel od suti a vseho lidskeho neporadku. Vypravel nam i o chodbe, vedouci z mistniho zamecku, nyni vyuzivaneho uradem mestske casti, a zavedl nas pod nej. Od vstupni sachty udajne chodba vedla smerem na sever snad az ke hrbitovu. Ve zdi sachty zacal dobyvat kdysi hlinu, ale urednici to zjistili a ihned jej zato tehdy sesadili zfunkce a zakazali dal kopat! Je tam snad neco tajeno a uschovano?
Na druhou stranu vede zajimave
pruchozi sklepeni, propojene nekolikametrovou klenutou
chodbou snovejsim sklepem. Ta zakazana chodba nam ale
nedala, a po rozlouceni jsem se udavanym smerem pustil do
jejiho hledani. Jako voditko by nas zmatl pomnicek
skrizem, pratele znali veci by jej ihned komentovali
jako maskovany typicky vetrak nebo ukazatel spodni chodby a hned by je,
tak jako mne, uhodily do oci temne kulate otvory, ale jeste
predtim nam i o tomto pomniku pani pruvodkyne vypravela, ze to neni tak
davno, co byl na toto misto pomnik
presunut zpuvodniho mista par desitek metru odsud. Pry.
Nicmene jsem se pustil do mereni a o par metru dal ihned
zachytil chodbu. Stopoval jsem ji podel silnice a pak pod ni,
az skutecne pod hrbitov, kam vedla pomerne primym
smerem, rovnou pod vstupni
branku. Chodba pokracovala napric celym hrbitovem a za
nej, kde je vsak terenni snizeni a neni tam pristup.
Kdyz jsme se vraceli, rovnez jsem virguli chodbu shodne detekoval.
Komu by se zde chtelo kopat mozna dva metry hluboko, a tuto chodbu (nebo mnohe jine jinde) odkryt, reknete mi :-)
