Povesti o brnenskem podzemi

     O prostorach pod Brnem existuje nepreberne mnozstvi nejruznejsich povesti, ale ja zde pro zajimavost uvedu jen nekolik:

    Kdysi zili ve meste Brne dva bratri. Bylo to jeste v tech davnych dobach, kdy na Dolnim rynku (dnesni namesti Svobody) staval kostel svateho Mikulase. Tito dva bratri se jednou, buhvi jak, doslechli, ze v podzemnich kobkach prave tohoto kostela je ukryt bajecny poklad ve forme hrnce plneho penez. I tak se ti dva rozhodli, ze je skoda, aby tam ten poklad zustal na veky nebo aby ho nasel nekdo jiny a dohodli se, ze nikomu nic nereknou a poklad sami najdou a sami se o nej spolu rozdeli, jakmile nastane vhodna prilezitost.
    Ten hamiznejsi z bratru se vsak zanedlouho do kostela vydal sam. Uvedomil si, ze kdyz poklad najde, nebude se muset s nikym delit. Domluvil se s tamnim nahluchlym kostelnikem, ze ho pusti do chodeb pod kostelem, kam moc casto nikdo nechodil a necha dvere po urcitou dobu otevreny, aby mohl vyjit ven sam a kostelnik na nej nemusel cekat.
    Podzemni chodby byly ale rozsahlejsi a spletitejsi, nez puvodne cekal, a tak za chvili zabloudil a kdyz konecne zase nasel dvere, samozrejme bez pokladu, byly jiz pevne zamcene. Kostelnik totiz, kdyz po docela dlouhe dobe pri soumraku sel dvere zavrit, nemohl chudak tusit, ze ten nestastnik dole jeste stale bloudi a jiz nehleda poklad, nybrz cestu zpet. Zamknul dvere a osud jednoho z bratru byl jiz zpeceten. Kvuli svemu postizeni kostelnik prece nemohl slyset nalehave volani a bouchani na dvere od sklepa.
    Kdyz si pak druhy bratr uvedomil, ze byl podveden, nespravne se domnival, ze jeho bratr poklad nasel sam a aby se nemusel delit, utekl s nim do Vidne. Vydal se ho tedy hledat a sebrat mu pulku pokladu, ktera mela byt jeho. Vicekrat o nem uz nikdo neslysel.
    Pri pruzkumu mist, kde stal v minulosti kostel sv. Mikulase, v lete roku 2000, se nasly znamky jistych podzemnich prostor, ale bohuzel se v jejich dalsim prozkoumani nepokracovalo, protoze vyzkum byl zameren jen na odhaleni zakladu kostela a ne na pruzkum podzemi. Kdo vi, treba tento poklad jeste stale ceka na sveho objevitele, ale nezapominejme, ze je to jen povest.

     Dalsi povest vypravi, ze kdyz v Brne oblezenem svedskou armadou uz dlouhou dobu meli veliky nedostatek jidla i streliva, vydala se skupinka odvaznych dobrovolniku na lup do postaveni nepritele. K tomuto uskoku vyuzili stare tajne chodby vedouci v podzemi skrze hradby.
    Jedna skupinka Svedu usedla v prave poledne v bezpecne vzdalenosti od hradeb mesta ke svemu obedu, odlozili sve zbrane a vytahli obed, ktery si nedavno uloupili pri drancovani nedalekeho statku. Kdyz vsak na ne z krovi vyskocila skupinka ozbrojenych Brnanu, nevahali ani vterinku a dali se na utek. Obranci Brna, stastni, ze jim jejich lecka vysla, pak nanosili tajnou chodbou do mesta cely jejich veliky obed, vsechny zbrane a zasoby streliva.
    Tajna chodba vedouci skrze hradby z teto povesti se ale nasla. Vede z dnesni ulice Rasinova, priblizne od kina SCALA smerem do Moravskeho namesti k Janackovu divadlu a konci poklopem lezicim na ulici Roosveltove.
    Klenutou chodbou pod urovni dnesni ulice by s prehledem projel osobni automobil. Puvodne existovala domnenka, ze tato chodba opravdu slouzila k vojenskym ucelum. Byla vybudovana v druhe polovine 18. stoleti v byvalem mestskem prikopu. Ukazalo se vsak, ze do chodby ustila i vetev nejstarsi mestske kanalizace.
    Dnes se jiz odbornici domnivaji, ze chodba plnila pouze funkci ochrany a udrzby stoky. Nikdo vsak zatim nemuze vyvratit, ze by chodba nebyla nekdy pouzita k takovemu ucelu, jaky uvadi povest.

K dobru pripisi jeste jednu povest z doby nam ponekud blizsi:

    Jednou se prihodilo, ze parta delniku, ktera mela na starost kopani potrubi na jedne z brnenskych ulic, narazila na docela malicky sklep, ale s velkym prekvapenim. Nasli v nem totiz hrnec plny stribrnaku.
    Takovy objev prece museli jit oslavit, a tak se odebrali, pracovni doba nepracovni doba, do nejblizsi hospody a radne ho zapijeli. Stalo se ale, ze kdyz cas pokrocil, tak jim dosli tehdy platne penize a tudiz se snazili hostinskemu podstrcit stribrnaky.
    Hostinsky, v domneni, ze se jeho hoste pri praci prokopali do blizkeho muzea, ktere nasledne vyrabovali, zavolal policii. Ta pak udelala pitce pritrz a poklad podle zakona zabavila.


navrat