S kamarádem Radkem Soudkem a dalšími přáteli milujeme historické podzemí, a Radek za mnoho měsíců natočil na kameru bezpočet záběrů, ale také rozhovorů se starousedlíky a pamětníky, když se rozvypráví o chodbách a sklepech, kde si hráli, nebo protileteckých krytech, kde se schovávali. O jednom takovém krytu jsme se dověděli v Maloměřicích.
Ve stráni zarostlé křovím, bodláčím a kopřivami, jsme si všimli obetonovaného vstupu do betonové klenuté chodby vajíčkovitého profilu, typického pro všechny takové kryty proti náletům v Brně, kde se jich nacházelo na stovky. Desítky jich lze najít v mapách brněnských archivů, jenomže když po nich usilovně Radek pátral, málokterý kryt zůstal nezasypán. Objevený kryt v Maloměřicích je vzácný a zajímavý i tím, že v jeho zadní štole, kde klesá podlaha, se při budování narazilo na vodu a ta prostor štoly zaplavila, a je jí tam po ramena.
Vstoupili jsme vchodem do chodby, a ihned následovala křižovatka. Pokračující chodba však byla jen vpravo. Šli jsme dále v očekávání, zda ještě chodba pokračuje za roh. Pokračovala, a několikrát. Navazují tu na sebe propojené chodby ve tvaru čtyř spojených esíček se slepými konci, což je opatření proti tlakové vlně pro případ výbuchu. Míjeli jsme i dva úzké nouzové východy, připojené v klenbě.
Došli jsme do části, kde beton vystřídal skalní masiv a pohled vlevo mne velmi překvapil – dlouhá štola ražená ve skále a klesající do průzračné smaragdové vody, ve které se odrážela skála i naše světla. Neváhali jsme a příště vzali s sebou nafukovací člun. Lehl jsem si do něj na břicho, dopádloval po hladině pod nízkou klenbou kam až to šlo, a snažil se tu nádheru nafotit. Začal jsem cítit na dně člunu vodu, ale stihl jsem několik záběrů, a rychle se vrátit. Potom jsme zjistili, že je člun děravý a tak jsem si oddechl, že jsem se nemusel i s fotoaparátem koupat.
Zajímala nás samozřejmě historie, a Radkovi se podařilo několik zajímavých rozhovorů. Vybral jsem jenom informace o vybudování tohoto krytu.
V letech 1940 – 1945 byl dosazen na funkci ředitele Maloměřických cementáren německý inženýr, pan Tschauner. V letech 1942 – 1943 si nechal tento ředitel postavit soukromý kryt u své vily. A hned vedle vily nechal vybudovat civilní kryt pro civilisty. Sloužil proti náletům spojenců. Při ražení krytu pod kopec podél silnice na Hády se však narazilo na spodní vodu a ta část krytu zaplavila. Tato část již proto nebyla obetonována. Pan ředitel pak utekl i se svými dvěma náměstky do zahraničí před Rudou armádou.
Vstup do krytu
Bludiště začíná - první křižovatka. Kasík se svojí kouzelnou Aladinovou lampou se rozhlíží, kudy dřív
Odbočky vlevo, vpravo, kryt se větví a klikatí jako hadice. Víme, že je to opatření proti nárazovému tlaku z venkovního výbuchu
Přicházíme a rozjímáme u podzemního jezera
Sad nám to krásně nasvítil abychom se pokochali i pohledem v dáli po blankytně zelenkavé průzračné hladině
Před časem jsme zdejší vodu vyčerpali, ale pokračování zde nebylo, jen čelba (fotky snad najdu a dodám)
Světelné hrátky, na to nás užije
Tak tohle je náš Sad
Krytým vstupem odcházíme
I tyto malé kryty patří mezi historické podzemí. Viděli jsme několik krytů s prasklou klenbou, v dnešní době tak může někde vzniknout nečekaný propad právě do prostor krytu. Budeme velmi rádi, když nám povíte o ještě dochovaných krytech.
Připojte se do diskuze, nebo nechejte vzkaz, váš názor,
pripominky a dotazy na navstevni knize:
www.agartha.cz
