Zapomenutou chodbu, nad jejiz cernocernou klenbou jezdi jeden vlak za druhym, jsme s Radkem Soudkem prolezli po kolenou...
Stare nakladni "Dolni" nadrazi se rozklada za autobusovym nadrazim Zvonarka a k jeho arealu se prichazi Rosickou ulici. Kolmo pod radou koleji tudy prochazi stara chodba s sirokou valenou zdenou klenbou, je podobna stare "Mysi dire" - podchodu pod Hlavnim nadrazim.
Jak byla tato chodba nyni objevena? Propadlo se do ni auto na prijezdove ceste mezi objekty a dilnami nakladniho nadrazi. Cesta je vyskladana panely, avsak v miste propadu jsou panely kladeny opacne. Podle toho lze presne urcit misto propadu. Dale lze snadno zachytit i virguli...
Tato chodba je temer po klenbu zanesena prosakujicimi oleji z lokomotiv, tuny nahromadeneho odpadu tu odradi kohokoli, aby na toto mazlave bahno vubec vkrocil. Tak to zbylo na nas. Motivace, ze chodba pokracuje az neznamo kam, a nikdo nedosvitil konce, nam pomohla v odhodlani, ze se pokusime na hladine tohoto cerneho nevypratelneho smiru proplazit po kolenou a po brise, kam az to pujde...
Vkrocili jsme tedy s Radkem na cerne mazlave dno, a sotva jsem prenesl vahu na onu nohu, zacala zajizdet do tohoto smiru. Pochopili jsme, ze se musime na hladinu tohoto tuheho bahna rychle polozit, aby se vaha tela rozlozila na velkou plochu a ta nas nesla. Ucinili jsme tak a pomalu a opatrne se po kolenou a po loktech plazili tesne pod klenbou dal a dal. Ackoli bylo venku nesnesitelne tropicke horko, v chodbe bylo krome typickeho zapachu vyjetych oleju prijatelneji, a tak jsme byli radi, ze jsme se sem odhodlali. Clovek si akorat nesmel dovolit zatezovat dele jedno misto, aby do nej nezacal klesat jako do mocalu. A tak jsme se plazili, dal a dal za svitu baterek, pod stale pokracujici klenbou, pres kterou celkem casto prejizdely nakladni vagony a v chodbe se to chvelo a dunelo...
Po nejakych sto metrech v chodbe zacal byt mirne tezsi vzduch, vice se nam rosily objektivy kamery a fotoaparatu, povrch olejoveho mocalu zacal byt mazlavejsi, sem tam louze oleje, a mezi tim po rozpraskanych hrudkach prolezla tu a tam jakasi mala rezava stenice. Prestavalo tu byt dychatelno, fotitelno a bezpecno. Prosvitili jsme zamlzeny prostor dopredu (aniz bychom dosvitili konce) a vsimli jsme si castecne porusene rozpadene klenby. A take male sachty v klenbe. Byli jsme radi, ze se cely dlouhy usek nemusime plazit jeste zpatky (s cimz jsme vskrytu pocitali, ze vylezeme nekde jinudy), a protahli se do sachty, uzavrene shora poklopem.
Poklop povolil a polil nas zase ten nemozne zhavy venkovni vzduch, ale byli jsme radi, ze jsme vylezli na svetlo bozi... Mezi kolejisti... Vraceli jsme se zpet, prekracujic spousty koleji, a vsimli jsme si, ze chodba ma presne smer na Petrov, ktery prokukoval mezerou vedle budovy.
Teorii, ze jde o dalkovou kocarovou chodbu, rusi skutecnost, ze jsou tu terenni nerovnosti a vse nasvedcuje tomu, ze chodba spise drive tvorila podchod pod timto vyvysenym kolejistem.
Jednou ale konecne nejakou "kocarovku" stejne najdem!
(Podrobnosti zde zatim zamerne nepopisuji, na tuto zapomenutou, nebo zneuzitou chodbu stejne brzy dojde v ramci prestaveb a reseni Jizniho centra a presunu nadrazi smerem na jih. Nedivil bych se, kdyby byla nenapadne zavezena a zahrnuta... verim, ze si jeji tajnou likvidaci nekdo bude chtit pohlidat zuby nehty.)
V miste otocenych panelu doslo k propadu do chodby
Pozebriku jsme to chodby slezli a rychle si lehli...
Byly tu cerne mazlave hory smiru prosakujiciho z lokomotiv (?)
Radek se plazil odvazne dal, v jedne ruce kameru, ve druhe halogen...
Obcas nam cosi prekazelo v plazeni se po rozpraskane strusce
Konec chodby byl v nedohlednu
Hladina bahna menila vysku a byla mazlavejsi
Podminky se zhorsovaly, pred nami jako zachrana sachta v klenbe
Jeste jsme prosvitili dal, ale pod rozpadenou klenbu nejdeme, kazdou chvili nad nami duni tezke vagony... radeji sachtou vylezame, za nami je pres sto metru chodby.
Chodba relativne smeruje primo na Petrov, jenze...
