Zacatkem cervna byl odvysilan v TV novinach sot o zachrane holcicky, ktera na upati brnenske Kravi hory prolezla dirou v zemi a udajne se malem udusila za prulezem predstavujicim past

Pocatkem cervna 2002 mala divenka ze zvedavosti prolezla do temne diry a musela byt odtud vytazena hasici. "Jeji matka nas upozornila, ze se uvnitr mohou nachazet i dalsi deti," a jak uvedl mluvci jihomoravskych hasicu, Jaroslav Haid, "hasici nasledne overili, zda v podzemi neuchazi plyn, pote prohledali nekolik set metru chodeb. Zadne deti uvnitr nenasli a vstupni diru do nepouzivaneho krytu zajistili kusem betonu a hlinou, misto pak predali policejni hlidce. K prulezu do stare chodby nevyjizdeli hasici zdaleka poprve. Nedavno napriklad vychazel z podzemi podezrely kour. Pruzkum ukazal, ze nekdo uvnitr zapalil stary papir."

Pod Kravi horou se nachazi system rovnobeznych propojenych chodeb podzemniho krytu, ktery byl nepouzivany a prazdny. Jelikoz do techto koncin nezavitam casto, a ani bych si sam vchodu asi nevsiml, nastesti jsem se o nem dozvedel pred lety od kamarada pres internet. Pro nas tehdy, jako podzemni nadsence, predstavoval tento labyrint chodeb, vyzdenych a klenutych kamennymi kvadry, vzacnou zalezitost. Misto, kam se zvalo jen urcitym zpusobem proverene pratele, a jeste vymenou za jejich pozvani a ukazani podobneho zajimaveho podzemi, ktere chovali v tajemstvi zase oni.

Uz kdyz se clovek priblizil ke vchodu, ledove tu vanul vabivy chlad tolik typicky u vchodu do jeskyni. Uvnitr v krizovatkach chodeb byly na trech mistech otvory a nekolikametrove vetraci funkcni pruduchy ustici na povrch do zahradek, a v kamennem labyrintu chodeb byl vzdy velmi cerstvy vzduch. System chodeb ma priblizne tvar hranate dvojite osmicky, ze ktere jeste vybihaji slepa ramena a vyklenky.

Vchod byl uz kdysi zality i betonem, ale nadsenci beton samozrejme podkopali a vznikla uzka plazivka pod kusem betonu, kterou i mirne silnejsi clovek po brise prolezl pod vnitrni klenbu. Podlaha vzapeti klesala a po nekolika metrech se uz slo celym systemem vzprimene. Muj kamarad vzpomina, ze drive nebyl prulez tak jednoduchy. Za predeslym betonem byla jeste nahrnuta hlina a tak se musela prekonavat plazivka nekolikametrova, a pomerne klaustrofobni. Nejaci nadsenci potom prulez vyklidili a tak bylo pro stihlejsi nyni hravou prekazkou, podlezat jenom ten pulmetrovy usek betonu.

Napadlo mne vstup trochu rozsirit, ale vzapeti jsem si uvedomil, ze prave takovy vstup odradi alespon nektere nezvane navstevniky, kteri by treba chteli vnitrek krytu devastovat. Presto se postupne misto stalo proflaklou zalezitosti a o chodbach vedel uz ledaskdo.

Jak jsem jiz poznal, vetsina lidi nase nadseni z podzemnich chodeb a prostor a pobytu v nich, samozrejme nepochopi, ale pro nas je vzdy krasny zazitek, moci alespon chvili uniknout do podzemi z hektickeho a hlucneho sveta a vsech divnych negativnich lidskych nalad a emoci, a vnimat to odlisne podzemni prostredi, nebo i pocity tajemna, a je v tom i jista romantika, je tam hluboke ticho a svetlo svicek to vse jeste umocnuje.