Podzemí v Řečkovicích

Nejen historické centrum Brna, ale i městská část Řečkovice se může pochlubit velmi zajímavým podzemím. Jsou to například obrovská sklepení bývalého pivovaru, široká a vysoká tak, že se tam spolehlivě vyhnou dva koňské vozy. To byl asi i záměr, dostatek místa pro velké sudy vyrobeného a skladovaného piva, a jejich odvoz koňským spřežením a fungovalo to tak i ve skutečnosti, jak potvrdila starší historička z Řečkovic na exkurzi, kam jsem byl pozván.

Sami se můžete přesvědčit na několika přiložených fotografiích, jen omluvte jejich záměrně nízkou kvalitu, která musí být kompromisem, aby se vám každý obrázek nenatahoval deset minut, a aby se jich pro lepší představu datově vešlo co nejvíce.

Sklep tvoří vstupní místnosti, spojovací chodba a dvě opravdu obrovské chodby, velmi široké a s vysokou klenbou, je tam i odbočka do kopulovitého prostoru se zděnou vysokou nádrží, ve vyšší úrovni pak pokračují další prostory. V místě, kde jsou dvě největší chodby propojeny, je možné z boku vystoupit nejlépe po žebříku do výklenku nahoru a tam opět navazuje nějaká větrací chodba. Ve druhé obrovské chodbě je ještě zajímavý zděný válcový prostor a na konci průchod, nad kterým je ve stěně obrovský snad metr i více široký rezavý ventilátor, byla by to možná dobrá scéna do nějakého hororu. Průchodem sestoupíme do nejnižší úrovně, lze jít doprava nebo doleva, na obou stranách vedou další klenuté chodby, je tam však stojatá voda. Vpravo je dokonce po levé straně zděný chodník vedle vody a tak se vydáme tudy. Přicházíme k bočnímu otvoru do dalšího prostoru válcového tvaru a naproti je opět otvor do levé chodby, která se táhla s naší pravou rovnoběžně. Po stěnách jsou vidět náznaky kleneb, ale těžko říci, zda mají statickou úlohu, nebo je pod nimi zazděno pokračování.

Obcházíme odbočku a jdeme postupně vedle vody ke konci chodby. Historička navodila atmosféru, že nikdo neví, kam až tyto chodby pokračovaly, ale jejich pokračování se mi bohužel nezdá pravděpodobné. Vracíme se podél vody, pak velkou chodbou ke křižovatce, a v protilehlé stěně je opět klenutý otvor a kus prostoru, dále je však hned zával. Procházíme druhou chodbou k několika klenutým sklepním místnůstkám, kde je i druhý východ.

Nad sklepy žije starší nadšený pán pro podzemí, který mnoho těchto prostor sám postupně ze zvědavosti vyklízel od suti a všeho lidského nepořádku. Vyprávěl nám i o chodbě, vedoucí z místního zámečku, nyní využívaného úřadem městské části, a zavedl nás pod něj. Od vstupní šachty údajně chodba vedla směrem na sever snad až ke hřbitovu. Ve zdi šachty začal dobývat kdysi hlínu, ale úředníci to zjistili a ihned jej zato tehdy sesadili z funkce a zakázali dál kopat! Je tam snad něco tajeno a uschováno?

Na druhou stranu vede zajímavé průchozí sklepení, propojené několikametrovou klenutou chodbou s novějším sklepem. Ta zakázaná chodba nám ale nedala, a po rozloučení jsem se udávaným směrem pustil do jejího hledání. Jako vodítko by nás zmátl pomníček s křížem, přátelé znalí věci by jej ihned komentovali jako maskovaný typický větrák spodní chodby a hned by je, tak jako mne, uhodily do očí temné kulaté otvory, ale ještě předtím nám i o tomto pomníku vyprávěla, že to není tak dávno, co byl na toto místo přesunut z původního místa pár desítek metrů odsud. Prý. Nicméně jsem se pustil do měření a o pár metrů dál ihned zachytil chodbu. Stopoval jsem ji podél silnice a pak pod ní, až skutečně pod hřbitov, kam vedla poměrně přímým směrem, rovnou pod vstupní branku. Chodba pokračovala napříč celým hřbitovem a za něj, kde je však terénní snížení a není tam přístup. Vraceli jsme se tedy, a i cestou zpět jsem ji shodně detekoval. Komu by se chtělo kopat možná dva metry hluboko, řekněte mi :-)