Hledání Šambaly

Legendy o Agartě okouzlily a zcela pohltily významného mystika Nicholase Konstantina Roericha. Již v jeho mladém srdci plála touha objevovat neznámé.

V roce 1932 navrhl expedici, která měla prozkoumat Indii, Mongolsko a Tibet.

Legenda o Agartě upoutala jeho pozornost již po několika týdnech výpravy, po cestě si stručně zapisoval své hypotézy o podzemním království a poznámky později publikoval ve zprávě o výpravě, nazvané Altajský Himalaj: Cestovní deník (Altai Himalaya: A Travel Diary, 1930)

Mimo jiné zde píše:

"Legenda kolující ve Střední Asii vypráví o tajemném národu žijícím v podzemí - v říši Agartha. Připomeňme na tomto místě ruskou legendu o záhadném národu Čudů, který utekl do podzemí před pronásledováním silami zla. O tomto utajovaném místě také hovoří legenda o podzemní říši Kitege. Mnoho pramenů hovoří o životě v podzemí v oblasti Lhasy, a další o dalajlamově paláci v Potále, kde existují tajemné skryté místnosti."

V Lamajuru se setkal s burjatským lamou, který mu přes značnou zdrženlivost prozradil, že se v centru Agarthy nachází velké město nazývané Šambhala a k tomuto zakázanému místu že vede několik cest skrze podzemní chodby. Ty jsou ale místy tak úzké, že se jimi lze jen stěží protáhnout.

Roerich do deníku poznamenal, že mu Tibeťané vyprávěli, že jim Dalajlama při útěku v roce 1904 vysvětlil, že se nacházejí u posvátných hranic Šambhaly.

Ca-rinpočhe dal Roerichovi v roce 1928 odpovědi na nejpalčivější otázky. Řekl mu: "Lamo, víme o velikosti Šambhaly a víme, že tato říše existuje. Ale také víme o existenci pozemské Šambhaly. Její obyvatelé jsou nespočetní, a pro lidstvo jsou zde připraveny velkolepé věci a nepoznané síly. Na povrchu působí mnoho pomocníků a poslů Šambaly, kteří chrání vstupy. V Turfanu a Turkestánu jsou jeskyně s dlouhými chodbami a těmi čas od času lidé ze Šambhaly vstupují do našeho světa a zde se setkávají s pozemskými pomocníky. Mnozí se pokoušeli proniknout až k Šambhale, ač nebyli pozváni. Někteří zmizeli navždy. Jen málokteří dosáhli posvátného místa, když se jejich karma naplnila.

Ústí chodeb je podle mnohých odborníků, včetně amerického přírodovědce Carla Huniho, který strávil několik let v oblasti Mato Grossa, hlídáno divokými Indiány Murcego (Netopýřími Indiány). Ve své knize "Záhadné tunely a podzemní města Jižní Ameriky" (1960) píše:

Vchod do jeskyní je střežen Netopýřími Indiány, tmavými lidmi malého vzrůstu, oplývajících velikou fyzickou silou. I když vám dovolí vejít do jeskyní, hlídají své tajemství velmi obezřetně a nemusí vám již dovolit odejít. Netopýří Indiáni žijí v jeskyních a jen v noci vycházejí do okolí džungle. Tento podzemní národ žije ve své vlastní velmi početné komunitě. Jeskyně se nacházejí i v Asii a zmiňují se o nich mnozí cestovatelé, kteří pobývali v Tibetu. Ale pokud vím, tak největší jsou v Brazílii a existují na třech různých úrovních.

Dr. Bernard se dotkl také dalšího podstatného tématu, když poznamenal, že tunely byly osvětleny. Podobný údaj je také uveden v malé knížečce nazvané Agartha, publikované v Bostnu v roce 1951 Robertem Ernstem Dickhoffem, buddhistickým mnichem. Autor tvrdí, že mu tibetští lamové řekli: "Tyto jeskyně jsou osvětleny zeleným luminescenčním zářením, které podporuje růst podzemních rostlin a prodlužuje lidský život".

ZPĚT o stránku

Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz

Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)