Agartha na Slovensku...

Bylo zjištěno, že na území Československa se prastaré legendy zmiňují o vznešených bytostech, přebývajících v podzemí. V roce 1944 se navíc podařil náhodný objev záhadné chodby, který učinil jeden ze členů slovenského odboje.

Bylo to v místech, o kterých se vědělo, že je Němci již dříve prohledávali. Objevitel Antonín Horák, kapitán skupiny odbojářů, byl odborník na speleologii (Ach ten češtin... řekl bych, že byl zkrátka jeskyňář, jenže z překladů nevyplívá, do jaké míry). Jeho neobvyklý nález však zůstal utajen až do roku 1965, kdy byl detailní popis události publikován v National Spealeological Society News.

Ve své zprávě prý doktor Horák popisuje, jak se po přestřelce s německými vojáky spolu s dalšími dvěma muži z odbojové skupiny ukryl v tunelu poblíž vesnic Plavince a Lubočná. Jeden z mužů byl těžce zraněný a oba zbývající byli na pokraji zhroucení.. Naštěstí se jim podařilo nalézt místního venkovana, který je zavedl do velké podzemní slůje, kde se ukryli a odpočinuli si.

Venkovan doktora Horáka varoval, aby nechodil dále do jeskyně, že "je plná děr, kapes s jedovatým plynem a straší tam," řekl doslova. Kapitán a jeho společník Jurek byli natolik unaveni, že stačili svému zraněnému příteli Martinovi zabezpečit jen tu nejzákladnější péči a vyčerpáním tvrdě usnuli.

Avšak následující den, zatímco čekali, až se jejich zraněný přítel pozdraví, Horák se rozhodl, že si nebude všímat pověrčivého varování starého venkovana, a vydal se na průzkum. Po jistou dobu kráčel chodbou, když tu náhle stál uvnitř zcela nového úseku, který vypadal, jako by byl stvořen lidskýma rukama. "Zapálil jsem několik loučí, a spatřil, že se nacházím v prostorné temné šachtě se strmými stěnami. Svažitá zem byla vydlážděna pevným vápencem."

Doktor Horák byl touto záhadnou chodbou, která sahala mnohem dál, než dosahovalo jeho mihotavé světlo loučí, ohromen a zmaten. Rozhodl se, že odebere několik vzorků. Když však jeho krumpáč nezanechal na dláždění žádné viditelné stopy, pokusil se uvolnit trochu materiálu ze stěn výstřelem z pistole.

"Náraz kulky na stěnu měl šokující účinek," píše ve svém článku. "Rozlétly se jiskry, chodbou se nesl ječivý zvuk, ale na zem spadl jen malý odštěpek materiálu. Ve stěně se objevila jen malá rýha, sotva dvoucentimetrová, ze které se šířil štiplavý zápach."

Znechucený marným úsilím získat vzorek, se Horák vrátil ke svým dvěma druhům. S Jurkem se pak vydali, aby chodbu znova prozkoumali, ale řešení záhady se nepřiblížili ani o kousek. "Seděl jsem tam a uvažoval. Jak hluboko do skal asi sahá, přemýšlel jsem. Kdo nebo co ji vyhloubilo do skály? Je to dílo lidských rukou?"

Bohužel nikdo se těmito otázkami položenými doktorem Horákem dále nezabýval. Poslední, kdo chodbu zkoumali, byli nejspíše Němci v roce 1939 a doktor Horák o pět let později...

Tento článek, a jiné o legendách a skleněných tunelech, a další články týkající se Podzemní říše Agartha, není - li uvedeno jinak, převzaty z vydané knihy Agartha - ztracená podzemní říše (Alec Maclellan).

ZPĚT o stránku

Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz

Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)