Hledači ztraceného světa - mnozí další

Víra, že v této části Yorkshiru existuje vchod do podzemního světa, je rovněž vyjádřena v ponurém románu Země pod Anglií (Land Under England) od Josepha O´Neila, publikovaném v roce 1935. O´Neil popisuje prastarou totalitní společnost lidí žijících pod povrchem země v jeskyních a chodbách, kteří používali telepatii ke kontrole mysli svých bližních.

"Několik kilometrů od podivných jeskyní, v Kettlewelu v údolí řeky Wharfy pobýval muž Charles James Cutcliffe-Hyne (1865 - 1944). Napsal knihu Přímo pod vašima nohama (Beneath Your Very Boots), vydanou v roce 1889, odhalující mnohé skutečnosti. Fakta hovořila o setkání s oslnivým světlem, které náhle vytrisklo z šera a osvětlilo skupinu blížících se mužů. Vté chvíli se země začala chvět a otřásat a vyděšený hrdina omdlel, Když se probral, zjistil, že padl do rukou příslušníků podzemního národa lidí se světlými vlasy a světlou pletí, jejichž sídla a chodby je spojující, se větví pod celými Britskými ostrovy a pod značnou částí sousedních podmořských oblastí. V další své knize - autobiografii Můj radostný život (My Joyful Life), vydané roku 1935, se opět zmiňuje o faktech spojených s těmito místy. Popisuje průzkumy podzemních chodeb v Yorkshiru a na různých místech v Evropě i Africe a těchto výprav se prý zůčastnil proto, že slyšel příběhy o podzemní říši, tradované mezi národy celého světa. "V Jižní Americe jsem slyšel vyprávět, kontinent je protkán ohromnou sítí chodeb, a je ještě podivnější, že podobné pověsti kolují i v Evropě, a dokonce i ve West Ridingu ten příběh znají někteří starší lidé, kteří tvrdí, že vchod do podzemního království vede skrze jejich jeskyně. Ono království prý nese jméno gartha."

Stejné jádro příběhů lze rozpoznat ve folkloru obyvatel v Tibetu, Mongolsku, Číně, Turkestánu, Kašmíru, Persii, Altaji, Sibiři, Urale, Kavkazu, v ruských stepích, v Litvě, také Polsku, Maďarsku, Francii či Německu... Většinou se na podzemní útočiště dávných uprchlíků pohlíží jako na říši dobra a světla, pojmenovanou Šangri-la, Šambhala, anebo nejčastěji ze všech - Agartha. Ve své nejzákladnější podobě legendy tvrdí, že jde o tajemnou podzemní říši, ležící kdesi pod povrchem Asie a spojenou s ostatními kontinenty gigantickou sítí chodeb. Tyto chodby jsou zčásti přirozené geologické útvary, zčásti dílo národa, který založil onu podzemní civilizaci. Podle legend se velká část chodeb zachovala dodnes, zbytek byl zničen katastrofami. Jejich umístění a způsob, jak do nich lze proniknout, jsou prý tajemstvím jistého počtu osob nejvýše zasvěcených, protože sama říše je dosud rozsáhlou zásobárnou tajných vědomostí.

Není pochyb, že pod povrchem Země nespočetné tajné chodby existují. John Michell a Robert J.M.Rickard ve své knize Phenomena, vydané roku 1977, napsali:

"Budeme-li pátrat po hmotných důkazech těchto svědectví, narazíme na přísně utajovaná tajemství archeologie a na existenci rozsáhlého a nevysvětlitelného systému chodeb. Například z roku 1976 máme zprávy o jihoamerické expedici, podporované armádou, která měla prozkoumat rozlehlou síť záhadných chodeb, která se táhne pod celým pohořím And."

O existenci podzemní říše se zmiňují i buddhistické posvátné texty. Podle nich je říše umístěna poměrně hluboko uvnitř planety a je obývána miliony laskavých a mírumilovných lidí. Americký buddhista Robert Ernst Dickhoff ve své útlé knížce Agartha, vydané roku 1951, dodává:

"Agartha byla založena před asi šedesáti tisíci lety, obyvatel podzemí je mnoho milionů a využívají poznatků vědy mnohem pokročilejší, než jakých bylo dosaženo kdekoli na zemském povrchu... Posledních pár otevřených vstupů ze zemského povrchu ještě zůstalo... Tibetští lamové se domnívají, že v jeskyních v Americe žije většina těch, kteří přežili katastrofu, která zničila Atlantidu, a že tyto prostory jsou napojeny na dosud průchodné chodby a osvětleny zeleným luminiscenčním světlem, umožňujícím růst podzemním rostlinám a prodlužuje lidský život..."

Další špičkový badatel v této oblasti, dr. Raymond Bernard, vysvětluje spojení buddhismu a podzemní říše ve své knize Podzemní svět (The Subterraneal World, 1960):

"Na dálném východě je neoddělitelnou součástí buddhismu všudypřítomná víra v existenci podzemního světa nazývaného Agartha. Dalším posvátným slovem je pro buddhisty jméno Šambhala, název metropole tohoto tajemného světa..."

Dr. Bernhard je přesvědčen, že pod tibetským hlavním městem Lhasou se nachází chodba, vedoucí do Šambhaly a kterou střeží lamové. Podobná fakta popisoval ve svých knihách i Dr. Lobsang Rampa, tibetský mnich a doktor ze Lhasy. Popisoval jeskyně ukryté ve vysokých horách Tibetu, ve kterých leží jeskyně se střeženými moudrostmi světa, popisoval i chodby a podzemí přímo ve Lhase... Jeho knihy jsou poslední desetiletí bestsellerem v mnoha zemích světa a vyvstalo mnoho spekulací a pochybností o věrohodnosti jeho díla i dětství ve Lhase a se zvláštní výukou spojených zážitků. Vyvstávání spekulací je naprosto logické už vzhledem k povaze věci a možná slouží k utajení těchto záležitostí před chamtivým a sobeckým světem, a to je jedině dobře.

Říše Agartha je obývána mírumilovnými lidmi, kteří se starají především o morální čistotu svého života a snaží se co nejúčinněji, avšak nepozorovaně, ovlivňovat život lidí, žijících na zemském povrchu.

Zřejmě první popis skutečné návštěvy podzemního světa se objevuje ve významné sbírce pověstí a pamětí De Nugis Curialum, uspořádané velšským básníkem a historikem žijícím ve dvanáctém století, Walterem Mapem, který podrobně líčí, jak takovéto místo navštívil král Herla, jeden z prvních králů Británie. Starý příběh vypráví, že král Herla jednoho dne zmizel na útesu v jeskyni, vládu zatím nad tímto územím převzali Sasové a král, který se po dvěstě letech objevil, se domníval, že nebyl v podzemí déle, než tři dny, nemohl skrýt svůj úžas... Tato pověst rovněž popisuje působivé podzemní světlo a setkání s podzemním lidem.

Sabine Baring - Gouldová ve svých Podivných mýtech středověku (Curious Myths of the Middle Ages, 1894) popisuje i kněze Jana, legendárního mocného křesťanského panovníka, který ovládal většinu Asie a Afriky, že jednou pronesl větu:

"Uprostřed divočiny, v pustině hor, leží podzemní svět, do něhož může člověk proniknout jen náhodou, neboť země se otevírá jen občas. Proto ten, kdo chce sestoupit dolů, musí tak učinit okamžitě, než se znovu uzavře."

Pověsti poukazují na mnoho majestátních ruin v indické Ellóře, na ostrov Elefantinu a na adžantské jeskyně v oblasti Čándoru, které prý byly navzájem propojeny podzemními chodbami.

ZPĚT o stránku

Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz

Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)