Záhady Jihlavského podzemí stále trvají
Kamil Pokorný
Venku se krásně chumelí a já se dívám přes okno na padající vločky. Hovím si v teple, zatímco venku mrzne. Ale ne v podzemí. V mysli se spojují myšlenky jedna ve druhou, přemýšlím, co letos budeme zkoumat a zrak mi padne na stůl a na starou brožurku o Jihlavském podzemí, z roku 1962, půjčenou z universitní knihovny, se kterou mne potěšil kamarád. Začínám listovat a nořit se do vzpomínek, co jsme zažili v Jihlavském podzemí my, a co Stanislav Motl (popsal ve své knize Strážci bran). Napadá mne, že je to již deset let, kdy byl odvysílán pořad o Jihlavském duchu, zachyceném termokamerou, a že se nic jednoznačného nevysvětlilo. Nestálo by za to, znovu tyto otázky připomenout a otevřít?
O Jihlavském podzemí se toho již napsalo dost. Nejen, že o jeho vzniku chybí písemné doklady, je jich nedostatek, ale k záhadnosti Jihlavského podzemí přispěly hlavně jevy, cítěné a pozorované ve svítivce, chodbě, která po nasvícení slabě světélkuje. Záhady jsou nedořešeny již 10 let.
Připomeňme si slovy Stanislava Motla z jeho knihy Strážce brány jevy, které se tu dějí:
„Stále čekám, až se něco začne dít. A najednou: Nějaká neznámá síla mě přimrazí k zemi. Nejsem schopen udělat jediný krok. Proboha… To přece není možné… No, je to stín! Ten stín se hejbe! Tahle slova, která mi jdou samovolně z úst, zachytí kamera. Já teď opravdu vidím lidský stín. Ale – je to vůbec člověk? Vysoká postava jakoby v dlouhé kápi. Má podivně hranatou hlavu. Pořád stojím jako přibitý. Ještě před několika hodinami jsem měl pocit, že mě nic na světě nemůže vyvést z rovnováhy. A najednou jsem jako zkoprnělý a cítím, jak mi po zádech stékají krůpěje potu…“
První zmínka o podzemních chodbách je v městských knihách ze 16. století, kdy se zapisovaly dle tehdejšího jihlavského horního práva nové šachty a štoly. Tak v roce 1528 dle těchto zápisů ohlašuje Vincenc Schlegel, usedlý v Jihlavě, že zarazil hlavní štolu a jámu s chodbou, která vedla pod klášterem sv. Kříže do města. I jiný těžař oznamuje téhož roku, že vedl štolu pod městem. Roku 1540 hnal štolu proti klášteru v Křížové ulici J. Štefl, měšťan jihlavský. Za studentským mlýnem v nynějších Březinových sadech, v bezprostřední blízkosti města, kutal v roce 1540 Ondřej Slávek. Voda z této štoly vytékala ze studánky nad starým brněnským mostem.
Některé z podzemních chodeb vznikly potají, když těžař nechtěl odvésti předepsaný díl vytěženého kovu do královské mincovny. Geologické složení pahorku, na němž Jihlava stojí, vylučuje možnost většího výskytu rudných žil.
V letech 1421 až 1537 byl za husitských válek uschován poklad sedleckého kláštera do bezpečí spleti chodeb, které jsou zvláště pod Radnicí značně prostorné a hluboké. Vchod do nich vedl z radničního dvora vedle prvního průjezdu. Jednou z těchto chodeb, která vede 4 metry pod povrchem náměstí kolmo k průčelí radnice, lze dojít až do poloviny náměstí. Na jejím konci z ní vybíhá chodba jiná, směrem k morovému sloupu. Místy je zpevňována cihelnými klenutými pásy, z nichž na jednom je vytesán letopočet 1655.
Na rozšíření a výstavbě nových podzemních chodeb se podíleli i Švédové. Existuje zápis z roku 1786 o tom, jak Švédové obsadili roku 1645 město, obehnali je valy a rohovými baštami a zřídili kasematy a učinili tak z Jihlavy řádnou pevnost. Těmito kasematy se umožňovalo podzemní spojení vojenských útvarů mezi jednotlivými obrannými systémy – baštami a valy. Stovky mužů, žen a dětí hynulo při nucených opevňovacích pracích, zejména při hloubení kasemat v tvrdé hornině.
Později bylo podzemí využito k výrobě a uskladnění piva. Dle záznamů z roku 1775 měla Jihlava celkem 127 pivovarů, tedy právovárečných domů, kde se řemeslným způsobem vařilo pivo po domácku. V rozšiřovaných sklepích se ale skladovalo i víno a v letech 1523 až 1525 se po velkých požárech ve sklepech i bydlelo.
Část těchto chodeb vedla i k výpadním brankám, jimiž se obránci města mohli nepozorovaně dostat z obležení. Protože údaje důležité pro obranu se utajovaly, lze tím vysvětlit skromné a chybějící záznamy o vzniku a významu jihlavských podzemních chodeb.
Záhadnější je možná novodobější historie, období válečné a jak zde v podzemí působilo německé gestapo.
Stanislav Motl popisuje ve své knize reakce Elišky, dalmatina, krásné psí dámy, kterou se na poprvé nepodařilo do podzemí dostat. Pes sestoupil několik schodů níže a hned běžel rychle nahoru. Elišce se nechtělo dolů ani podruhé. Vytrvale se brání. Průvodkyně Jarka ji doslova proti vůli dovlekla za vodítko k výklenku u svítivky. Pes se před výklenkem náhle zastavil a upřeně hleděl nějakou dobu do vykotlané části skály, jakoby jej tam cosi hypnotizovalo. Pak se začlo zvíře viditelně chvět, naježí se mu srst. V tu chvíli držíme psa za obojek dva. Pes vyvinul velkou sílu, už jej neudržíme, vší silou nás tahne pryč, co nejdále od výklenku. Co jej tak vyděsilo a proč používá všechnu sílu, aby se odtud dostal pryč? Je tu okno do jiné reality? Cesta do podzemní říše Agarty? Dle starých legend je to říše osvětlená nazelenalým světlem vycházejícím ze stěn i stropů podzemních prostor. Možná to není konkrétní hmotné místo pod povrchem země, kam by mohla sestoupit vědecká výbava, možná jsou to stavy mysli, vyvolané v podzemí neznámým mechanismem. Jevy, neodehrávající se v materiálním světě.
Nacističtí okultisté se tímto zaobírali velmi vážně, jak popisuje i kniha Okultní kořeny nacismu. Otázkou zůstává, co s tím mělo dočinění Jihlavské podzemí a co vše se tam tehdy událo, a které jevy souvisí ještě s předválečnou dobou. Jedno automatické písmo prozradilo Stanislavu Motlovi něco o „malých kloučcích, které někdo zaživa zazdil“ a různých souvislostí vztahujících se k událostem v podzemí je možno najít asi velmi mnoho. Jiné automatické psaní sdělilo: „Je tam nnoho napáchaného zla“…
Opakované zjevení „ducha s velkou hranatou hlavou“ se dělo v roce 1997. Ani po deseti letech však není uspokojivě a definitivně vyjasněno, co se tehdy ve Starém okruhu u svítivky dělo, zjevovalo, co zde flurescenčním barvivem nacisté označili, co vnímal pes a mnozí následující.
Pokud někdo má další informace a má k tomu co říci, pamatuje konkrétnější historii nebo osobní zážitky, budeme velice rádi.
ZPĚT o stránku
Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz
webmaster, texty a foto: Kamil Pokorný
© 2002 - 2022
Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)