2002 - 2015
Návštěvnost:
2008-2015: 560172

Nové počítadlo od 28.5.2016:
počítadlo.abz.cz


Naše sdružení:
Průzkumy a akce:
Publikace:
Kamilovy další weby:
Zajímavé weby:
Spřátelené weby:


Reklama:
Brno - Černá pole, strašidelná vila Tugendhat

Text a foto: Kamil Pokorný, Chosse, podzim 2005, zima 2006, leden 2007

Upřesnění z 9/2012:
V době analýzy a řešení zdejších "paranormálních jevů" jsem se nezaměřoval na určité detaily ve spojitosti s osobami zmiňované rodiny, proto se omlouvám za některá zkreslení a velmi děkuji p. Ing. arch. Konečné za důležitá upřesnění:

...náhodně přes fotografie vily Tugendhat jsem objevila Vaše webové stránky a přečetla si, jak ve vile straší. Docela jsem se pobavila, což byl možná záměr Vašeho webu. Ano, vila má obrovskou energii, ale pozitivní, předběhla svou dobu o desítky let a dodnes u nás nebyla žádnou stavbou překonána. A většinou lidí ani pochopena.

Když ale informujete veřejnost o výsledcích svého "solidního" bádání, doporučila bych alespoň přesnost historických faktů. Paní Daniela, z jejíhož pohledu na fotografii jste vyčetli, že "vilu proklela za to, co jí tam prováděl otec jako malé holčičce", se narodila v roce 1946 ve Venezuele, tedy 8 let po emigraci rodičů. Ve vile Tugendhat nikdy nežila (stejně jako její sestra Ruth) a otec jí tam opravdu nemohl ubližovat; navštívila ji poprvé až v roce 1969. Ve vile Tugendhat žili do roku 1938 s rodiči pouze dva starší bratři a nevlastní sestra Hanna, dcera paní Grety z prvního manželství.

Právě paní Daniela se zasloužila o současnou rekonstrukci, vilu obdivuje, tedy rozhodně neproklíná. Stále žije, a tak je zřejmé, že její duch se vilou nepohybuje, nesedá v červeném křesle. Pokud byste ji chtěl spatřit na vlastní oči, 1. října od 18.00 bude mít se svým manželem přednášku na Ministerstvu kultury v Praze.

S pozdravem
Ing. arch. Věra Konečná

Dodatek z r.2011:
Podle současných pracovníků hlídací agentury zde v objektu nadále!! straší, jak v budově, tak i okolo na pozemcích, protože tu docházelo k popravám atd. Dochází zde k nevysvětlitelným a nelogickým bezdůvodným věcem a silně nepříjemným pocitům.



Vila Tugendhat je odborníky považována za architektonický skvost města Brna. V roce 2001 byla dokonce zapsána do seznamu památek UNESCO. Nadšeni jsou z její prohlídky především japonci, studující architekturu. Rekonstrukce a oprava vily se stále odkládá, poslední termín zahájení oprav je červen 2007, do té doby zůstane přístupna veřejnosti na objednání. Opravy mají dle architekta Jana Sapáka stát kolem 90 milionů korun.



Vilu Tugendhat, stojící v Brně – Černých Polích, navrhl v roce 1928 architekt Ludwig Mies van der Rohe.
Rodina Gréty a Fritze Tugendhatových dům opustila v roce 1938, kdy před nacisty uprchla do Švýcarska.

foto
Starší záběr na vilu Tugendhat

Do této vily mne nikdy nenapadlo jít se podívat, protože na příležitostných záběrech mne tato hranatá a chladná krabice, a starší černobílé záběry do studených prázdných interiérů spíše odrazovala. Záběry uměleckého fotografa, který vilu a interiéry nafotil za zlatavého slunečního světla vykouzlily z vily to, co ve skutečnosti není. Přispělo sytě modré nebe, zeleň a několik pokojových rostlin, pověstné rudé křeslo, lesk zábradlí a nosníků, viz stránky www.tugendhat-villa.cz které dokáží zájemce skutečně i nalákat a asi bych vilu díky stránkám někdy navštívil.

Předešla tomu však možnost, poznat v průběhu od roku 2005 tento objekt z jiné stránky. To, co jsme se dozvěděli, a co jsme mohli sami vycítit a dokumentovat opakovaně přímo na místě, potvrdilo však onen první, negativnější pohled na vilu, a také názory většiny návštěvníků a lidí ve vile pracujících, kteří vedle osobních nepříjemných pocitů a zážitků, se shodují na negativním ohodnocení: Hranatá, ledová, neosobní krabice se zázemím připomínajícím úzkými černými miniokny u stropu a bílými kachlíky po celých stěnách včetně „šatníku“ v podzemí vily spíše nějakou márnici. Neosobní prostory podivné architektury připomínají i v dětských pokojích spíše charakter nemocničních pokojů a velké prázdné plochy a neosobní osvětlovací tělesa to vše jen násobí. Přirozené pohodě nepřispějí ani těžké velkoplošné dveře, protažené až ke stropu.

Architekt jakoby nedbal na přirozenou vzdušnost ve smyslu dnes propagovaných pravidel Feng – Shui, což zde působí nejen na psychiku, ale zejména na zdržující se energie, narážející do velikých protilehlých stěn, které se pak kumulují, místo aby volně mohly proudit.


Tento článek, zejména to, co bude následovat, však není myšleno nijak špatně, každý ať si při návštěvě vily, nebo ze záběrů pořízených při velmi nepříjemných pocitech a jevech, udělá a nacítí svůj vlastní dojem. My však, protože se těmito věcmi zabýváme, cítíme potřebu o tom všem informovat tu část veřejnosti, kterou to zajímá, protože to, co se ve vile děje, není rozhodně zanedbatelné.

Kdo je citlivější na podobné jevy, sám se beztak rozhodne, zda tato místa navštíví. Když nám několik lidí sdělilo, že pokud mají jít po ulici kolem, raději jdou jinou ulicí a dokonce někteří i autem jedou raději jinudy protože cítí, že tato vila je prokletá, silně nás to překvapilo. Překvapilo ve smyslu, jak mnozí cítí a jak na ně působí i na dálku to, co na vile „sedí“, a raději se této ulici vyhnou. Chování a mínění cizích lidí tedy také potvrdilo, co jsme pocítili i my.

Věc byla natolik „horká“, že nebudeme jmenovat konkrétní osoby. Jsme jim vděční za důvěrná sdělení, umožnění přístupu do vily, ačkoli je to mohlo stát místa, vyhledali naši pomoc, protože se na vile nedalo vnoci sloužit a velmi nepříjemně tam bylo už odpoledne. Doplněk 2011: To vše v období r.2005 a dalších. Z těchto důvodů jsem tento celý článek ponechal na serveru jenom skrytý a nevěděl, jestli jej uveřejnit. Až nyní v roce 2011 jsem se rozhodl ke zveřejnění, protože jsem se dozvěděl, že ve vile i okolo nadále straší - dochází k nevysvětlitelným jevům a pocitům a myslím si, že by o tom měla veřejnost vědět, alespoň ta, která povrchně a slepě nezavírá před těmito skutečnostmi oči. Se zveřejněním jsem trochu váhal i proto, protože naše sdružení se snaží především objektivně a seriózně hodnotit paranormální jevy a přesto že -mohu říct- desítky lidí mělo ve vile silně nepříjemné pocity nebo i zážitky, nic z toho se nepodařilo zatím zachytit samozřejmě třeba kamerou, už vzhledem k charakteru objektu (památka UNESCO) a vpodstatě nemožnému přístupu mimo denních vstupů pro veřejnost, kdy je relativně klid. To co se však ve vile dělo a děje, a co to způsubilo několika lidem, je zcela jasným svědectvím, že tu něco zdaleka není vpořádku a jevy nadále přetrvávají.

Pátrali jsme tehdy po všech možných informacích, svědectvích a zážitcích i od bývalých pracovníků, abychom nalezli těžiště všech potíží a udělali si co nejdokonalejší představu o všech hlášených jevech, než vilu sami navštívíme. S naléhavostí nás opakovaně s důvěrou pozvali sami strážní, abychom se zde pokusili zasáhnout, pokusili se o nějaké usmíření, aby na vile konečně nastal klid a ustaly všechny jevy.

Jistě pochopíte, že by s něčím podobným nesouhlasili kompetentnější a tehdy o tom nebylo možné říkat nikomu, již kvůli pracovním místům tehdejších strážných, sloužících na vile. Nám leželo na srdci, pokusit se pomoci tuto situaci uklidnit ve prospěch lidí, pracujících zde i v budoucnu, a ve prospěch vily samotné. Děkujeme i zpětně jménem strážných, za dnešní laskavé pochopení těch, kterým by se celá věc nemusela pozdávat ještě dnes.


Co se vlastně ve vile dělo?

Po delší dobu, několik let, tu dělala správcovou a úklid starší paní. Prostory na ni působily negativně, možná tu něco konkrétně zažila, protože začala stříhat nůžkama okraje dlouhých závěsů. Možná také večer slyšela to, co my: různé zvuky a hlasy kdesi od podlahy blízko klavíru a skryté místnosti v dřevěné knihovně. Když se na to přišlo, že se tu částečně zbláznila, byla nahrazena. Závěsy jsou rozstříhány dodnes a protože tu památkáři usilují o naprosté zachování originálního vybavení vily včetně stejného složení a odstínů vnitřních omítek atd, jsou závěsy pouze přelepeny páskou aby se netrhaly dále. Jedná se o tři místa, při osobní návštěvě si jich detailnějším pohledem všimnete v blízkosti rudého křesla.

Většina strážných měla opakovaně ve vile tak nepříjemné pocity, že tam nechtěli sloužit. Proč? V této vile přespala (byla ubytována) zesnulá princezna Diana, u velkého kulatého stolu v „jídelně“ se po revoluci po roce 1989 podepisovalo rozdělení Československa. Zdi a prostory nabité událostmi, emocemi. Ale hlavně těmi dřívějšími.

V „obýváku“ se nachází měkké červené křeslo. Téměř stále si v něm zatím hoví nějaká astrální bytost, člověka mrazí už když se blíží ke křeslu. Strážný říkal, že když si tam sedne, má pocit, jakoby se ně něj někdo díval s negativním pohledem, aby vypadnul. Přestože je křeslo velice pohodlné a přirozeně by lákalo zvláště v klidu noční služby k uvelebení a možná zdřímnutí si, za ty pocity v něm sedět, to nestojí, prostě tam nemůže sedět.

Jiný ze strážných slyšel ve vile jednou v noci hrát starou swingovou hudbu! To by odpovídalo stejné době tehdy. Nyní však zde nebyl žádný zdroj, ani v rámci expozice pro veřejnost, odkud by mohla hudba být slyšet a být pouštěna! Stejná se ovšem pouští na expozici architektury té doby, na hradě Špilberk. Tam také s překvapením onen strážný, když pak na Špilberku sloužil, v expozici zjistil, že se hudba a stejné období shoduje.

Na podzim roku 2005 jsme byli informováni strážným Adamem (již pracuje jinde), co zde zažíval. Ve svém mládí 19let a vysoké postavě a charakteru byl spíše typ drsňáka a frajera, který nevěří ničemu, na co si sám nesahne. A to také do té doby nevěřil. Při noční obchůzce si Adam nikterak nevšímal svých různých pocitů, přičítal je tomu, že je v objektu v nočních hodinách sám. Aby překonal tísnivé ticho, usedl za klavír, že si zkusí něco zahrát, ačkoli to neumí. Hrál chvíli, když najednou klavírem zaduněl pazvuk, jako když velká ruka bouchne do více kláves vedle jeho rukou. V tu ránu Adam vystřelil z místnosti pryč, celou noc ve služební místnůstce nahoře za garáží nezamhouřil oko a nikdy příště už tam nechtěl sloužit ani za nic. Tato věc jej vylekala o to více, nakolik těmto věcem vůbec nevěřil a smál se jim předtím, že "to jsou p......."!

Jiný strážný tu ve stejné době (podzim 2005) šel na pravidelnou noční obchůzku, nehleděl na stálé pocity, že se na něj někdo dívá, jde za ním a je mu v patách. Prošel spodním sálem kolem kulatého stolu jídelny a odemkl si skleněné dveře na terasu, že ji také obejde v rámci vykonání obchůzky, což trvá snad minutu. Té noci v září 2005 nebyl vítr, průvan, z venku dveří je stejně klika a tak nechal klíč zevnitř, ani jej nevytahoval zbytečně, protože se ihned vrátí z terasy a zase zevnitř zamkne. Prošel terasu a vrátil se ke skleněným dveřím, aby vstoupil zpět do domu. Když sahl za kliku, na místě ztuhnul: Dveře někdo zevnitř zamkl! Stál a zíral na dveře a nemohl to pochopit, když je v celém objektu sám! Systém uzamykání dveří ve vile je jednosměrný, proto z venkovní strany zamknout dveře ani nelze – není tam díra pro klíč. Terasou se dostal jinudy ke hlavnímu vchodu, od něhož měl klíč s sebou a šel zpět skrze vilu do sálu a ke skleněným dveřím, byly skutečně zamčeny na klíč a ten byl v zámku zevnitř! Tu noc už na obchůzku nešel. Později za necelý měsíc, když opět na vile sloužil, se to stejné stalo ještě jednou! - přesto, že dával pečlivě pozor, že si nechává skleněné dveře odemčeny (jinak by ani ven na terasu nevyšel).

Ze zdejších pocitů, hlasů v místnosti u klavíru, mu bylo hodně nepříjemně a schválně sem pozval citlivou kamarádku, kterou něco do vily vyloženě táhlo. Ta zde dokonce mohla v noci klidně ve služebně v křesle spát a cítila se tu příjemně a „jako doma“, ale měla velice živý sen, že šla k ní v tomto domě holčička nastrojená v šatičkách, sedla si jí na klín a chtěla se chovat. Její tíhu pak i cítila v červeném křesle u knihovny, kde se nechala sama zavřít – jakoby si na ni sedlo dítě a chtělo ji v křesle houpat. Za onou kamarádkou se holčička vracela po více nocí, které tu kamarádka se strážným trávila. Podotýkám, že jim šlo o to, přijít věci více na kloub a na nic jiného by v tomto prostředí rozhodně neměli ani myšlenku.

Když se zmínil strážný jiné své kamarádce, že slouží na vile noční, prý v ní úplně hrklo. Ona prý nejde vůbec okolo, protože cítí, že tam bylo strašné zlo a že je vila prokletá. Má pocit, že při plánované rekonstrukci, vila spadne. Zajímavé celkem bylo i to, že 9.1.2006 praskla na ulici voda a tekla do vily, do podzemní kotelny. Jakoby nestačilo, že vila ujíždí a je popraskaná, musí mít svázané nosníky a podpěry stropů v podzemí, jakoby tu probíhala a měla být ještě podpořena samodestrukce kvůli prokletí. Voda byla odsávána a snad nezpůsobila další statické následky. Za naší návštěvy další noc, nebylo v podstatě poznat, že se tu něco s vodou dělo, ani jsem to nedokládal záběry, nebylo co. Ale vrátíme se:

Strážnému tu bylo stále více nepříjemně, během období, kdy na vile sloužil, se mu celkově zhroutil život a sesypalo zdraví a tak nás o všem v prosinci 2005 informoval, na diktafonu máme i zajímavé svědectví jeho kamarádky. Domluvili jsme se, že vilu navštívíme osobně. Časově vyhovující datum (jeho nejbližší noční služby) připadlo na 24.12.2005 a byl ještě úplněk.

Naše návštěvy

Úplňkový štědrý den: Po vstupu do prostor vily (po 21h) jsme cítili typický chlad probíhající páteří, přestože jsem měli díky venkovním mrazům více vrstev a bundy a vevnitř je vytopeno a my navíc přišli z venkovního mrazu do tepla! Přesto velice silný chlad, ypický v místě duchů. Moje virgule byla stále v pohybu, jak jsem bytostmi a energiemi procházel a silné mražení v zádech prakticky neustávalo, jak se na nás bytosti nalepily (provázely nás).

U oken na horní terase jsme cítili až extrémní nepříjemné mražení, jaké jsme jinde nikdy nezažili a překvapilo nás to o to více, že tato vila je na rozdíl od opuštěných zřícenin a hradů denně hojně navštěvována a její prohlídky jsou tak vytíženy, že se lidé musí předem objednávat. Ani takové množství lidí však nebrání, aby na této vile cosi sedělo a velmi negativně působilo!

Procházeli jsme postupně všechny místnosti, ovšem negativní síly tu působily natolik extrémně silně, že i Chosse, zvyklý na ledasco, nechtěl strakat ani do místností ruku aby nahmátl vypínač a nechával do místností vstoupit prvně strážného, aby rozsvítil. Pak teprve vstoupil a zrovna čistil. Mentálně. Žádal Nahoře, aby bylo zde vyčištěno, odpuštěno, odvedeno, co sem nepatří a nemá sílu samo odejít. Snad tak to lze jen obrazně popsat laikovi. Po tomto zákroku v celé vile znatelně pookřál i citlivý strážný, jakoby se cosi uvolnilo, cosi spadlo a bylo sňato.

Usměvavý byl konečně i pohled Grétiny dcery - Daniely Tugendhatové na snímku v jedné vstupní místnosti (součást prohlídky veřejnosti, původní kuchyně). Když jsme totiž poprvé s Chossem vstoupili, její pohled a energie na snímku působila, jakoby to tu celé proklela tím, co tu musela od svého táty zažívat. Útisk, ponižování, ale i horší věci, jako malá. Když jsme z prostor odcházeli okolo panelů s fotografiemi, kluci nechápali: ona se uvolněně usmívala a zářila, jakoby něco pominulo těžkého. Vnímal jsem to i já.

Po prvním zásahu: Když jsme přijeli do měsíce stav zkontrolovat po prvním zásahu a odvávění duší, vila na nás působila znatelně příjemněji a oproti první návštěvě jsme nic negativního na horní terase, kde jsme s prohlídkou začli, necítili.

Velmi silné mrazení se ještě vyskytovalo v obou dětských pokojích, vždy střídavě, jak jsme zrovna pokoj procházeli různě (a asi těmi bytostmi), tam to cítil i skeptik Jarda, který využil možnosti do vily se podívat. Ještě pak u dveří na terasu bylo mrazení velmi silné. Naopak ve vedlejším pokoji služebné byly naprosto jiné energie a všem tam bylo znatelně příjemně. O patro níže v obýváku jsme cítili silné mrazení až u onoho červeného křesla a u klavíru. Jinde v podstatě ne.

Chosse pak kontaktoval pro kntrolu vyčištění prostor vily známého - senzibila, ten se ihned napojil a odpověděl, že Chosse zapoměl na venek okolo vily, protože on tam vidí zakopaných pět těl, z toho tři dětské. Tyto duše chtějí mít těla pohřbena. To je asi jeden z dluhů, který by tu napomohl energeticky uklidnit situaci ve vile.

Ve vile je už samotné uspořádání prostor nešťastné, které je proti pravidlům Feng-Shui a proti přirozenému pohybu a proudění energií. Vysoké plochy stěn a skel a zrcadel, závěsů atd. včetně tvarů nábytků a jiných prvků, brání proudění energií i astrálních bytostí, ty stále naráží na různé protistěny nebo do skel a negativní energie místo aby procházela, násobí se a kumuluje zadržená v těchto prostorách včetně otisků neg. událostí, jež tu nejspíše probíhaly. Celý dům tak místo aby žil a dýchal, jak by se mohlo zdát díky velikým oknům a volným prostorám, působí kupodivu právě naopak a děsivé pocity, především zdejších týraných obětí snad za obývání vily Gestapem, tu zůstávají celá desetiletí uvězněny a násobí se.

Snad tomu již bude zažehnáno.

Čištění jsme tu opakovali i do třetice, nyní i včetně venkovního parku a odvedení duší zakopaných těl (v blízkosti vily, i nížeji). Vnitřní prostory se nám zdály již z nejhoršího vyčištěny do snesitelné podoby, nikoli na 100%.
2011: potvrzuje se, že nadále dochází k nežádoucím jevům a pocitům - asi, dokud nebude celý pozemek s celou svojí minulostí a oběťmi plně usmířen.


Záběry do navštívených prostor:

foto
Silné mražení na horní terase před dětskými pokoji

foto
Dětský pokoj 1, reakce na negativní energie i při druhé návštěvě

foto
Dětský pokoj 2, detekuji duchy při první návštěvě

foto
Dětský pokoj 2, místy ještě mražení i při druhé návštěvě vily

fotofoto
Zde na chodbě silně mrazilo, zvláště u dveří na terasu!

foto
Vstup na horní terasu s přívětivým posezením...
Při druhé návštěvě tu po našem čištění skoro již nemrazilo

foto
Okna z dětských pokojů,
při první návštěvě tu mrazilo u oken úplně strašně!

foto
Dětská koupelna, připomínající spíše pitevnu!

fotofoto
Neosobní architektura, dveře pro obry? Podivná světla, studený kov...

foto
Studovna s klavírem

foto
Studovna s Onyxovou stěnou, zde nás hodně mrazilo

foto
Studovna a temnota, rozhodně tu nejsme sami ani zdaleka!

foto
Zde všude nepřijemné mražení, ještěže to člověk nevidí, co se tu kumuluje.

foto
Onyxová stěna bývala zazděna!
Snad díky tomu zde přečkala do dnešní doby...

foto
Chlad a strohost u klavíru

foto
Obývák - křesla s řemeny jako na připoutání!

foto
Zasedací kulatý stůl, zde došlo i k podepsání rozdělení Česko-slovenska

foto
Detail dřevěné stěny u zasedačky,
nepřipomínají vám kresby struktury dřeva se suky (oči) podobu velmi negativních hlav?
I na to jsme docela zírali...
Některé koncepce a předpokládané souvislosti ani nebudeme popisovat.
O co tu skutečně šlo v celé této vile?!

foto
Rudé křeslo by asi mohlo vyprávět, a mnozí v posledních letech o posezení v něm...

foto
U křesla bývalá správcová ničila závěsy, když se tu zbláznila
(Potvrzeno více pracovníky, nejen strážnými)

foto
Další místo trhliny je prozatím slepeno
(Všudypřítomná snaha památkářů o zachování všeho)

foto
Strážný u dveří, které se před ním dvakrát samy nepochopitelně zamkly (9/2005)

foto
Klavír, který se rozehrál, vyděsil a vyhnal druhého strážného, Adama (2005)

foto
Knihovna se svazky o hutnictví a oceli, velmi negativní energie před policemi i v nich

foto
Velmi silné reakce virgule

foto
Praskliny v místnosti pod schodištěm

foto
Schodiště ujíždí celé šikmo

foto
Destrukce jižní části, příčina ale není v podloží svahu!

fotofoto
Vstup do šachty a podpěry u schodiště

foto
Kotelna a strojovna jídelního výtahu v podzemí vily

foto
Místnost původní kuchyně také silně připomíná pitevnu.
To je názor mnoha návštěvníků.

foto
Model vily v bývalé kuchyni (vstup prohlídek)

foto
Ještě studujeme detaily a souvislosti na panelech této podivné expozice

fotofoto
Pan architekt Van der Rohe
Zdá se, že na této vile hodně lpěl a jeho duch k ní zůstal poután ještě donedávna

foto
Daniela s maminkou Gretou Tugendhat, 1969

foto
Chosse a strážný, jdeme ještě "pořešit" park náležející k vile

foto
Zde detekujeme virgulí jedno z kdysi nepochovaných těl...

foto
Bezpečné auto nás čeká, strážný by odjel nejraději s námi pryč odsud.

foto
Odjíždíme a přemítáme plni dojmů po druhém "čištění" vily


Převzato:

Pozemek, na němž měl být dům vystavěn, byl předem určen parcelou, kterou nevěstě ke sňatku daroval její otec. Šlo o táhlý, svažitý, v horní části uměle upravený terén na předměstí Černá Pole pod tehdejší ulicí V černých polích, jenž byl částí Löw Beerovy zahrady nad domem rodiny na tehdejší Sadové (dnešní Drobného) ulici a který s ní původně tvořil jeden celek. Stranou odvrácenou od ulice byl orientován na jihozápad s horizontem středu města včetně jeho dominant hradu Špilberka a dómu sv. Petra; z místa budoucího staveniště tehdy jen nepatrně zakrytého vysokým stromovým porostem.

Manželé Tugendhatovi, kteří vilu vystavěli, pocházeli z rodin brněnských textilních podnikatelů. Greta Weissová (1903 - 1970), dcera továrníka Alfréda Löw-Beera, vlastnícího další, nejen textilní podniky mimo Brno, a Fritz Tugendhat (1895 - 1958), spolumajitel vlnařské továrny, se rozhodli roku 1927 - ještě před svým sňatkem v červenci 1928 - vystavět vlastní dům. O jeho podobě měli jen hrubou představu: pan Tugendhat "se přímo děsil pokojů plných figurek a deček", paní Weissová "si přála mít prostorný moderní dům jasných a jednoduchých tvarů".

Architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886 - 1969) neměl speciální vzdělání jako architekt. První podněty získal od svého otce, zednického mistra a majitele malé kamenické dílny. Po absolvování průmyslové školy v rodných Cáchách 1902 pracoval v Berlíně, mimo jiné u Bruna Paula a tehdy nejvýznamnějšího německého architekta Petera Behrense, učitele Le Corbusiera a Waltera Gropia. Toto období bylo pro Miesovu vlastní praxi rozhodující.


Uvítáme vaše osobní pocity z návštěvy vily, jejího okolí, a zejména konkrétnější informace a přehled o tom, kdo všechno vilu od odstěhování Tugendhatů obýval a užíval. Je to důležité. Prokletí místa, vily a pozemku, na němž byla vila vystavěna, možná souviselo i s předválečnou dobou, kdy pozemek patřil k domu nemocnice pod tímto pozemkem, a měla tu snad (pozor, jen dle ústních svědectví) být zakopávána těla z nemocnice.

Zakazujeme komukoli tuto stránku a její obsah jakkoli šířit, medializovat, používat texty, fotografie a zde uvedené informace!!!

Děkujeme za vaše pochopení.


ZPĚT o stránku

Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz
Badatelská společnost Agartha

webmaster, texty a foto: Kamil Pokorný
© 2002 - 2017

Již přes 15 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)