Vysvětlení paranormálních jevů

Kamil Pokorný, pro web Agartha, 2006

Paranormální jevy se v praxi obvykle interpretují třemi způsoby: vědeckým, psychologickým a tradičním. Tradiční způsob je zde velmi důležitý protože lidé se ve skutečnosti pokoušeli o vědecky uspokojivé vysvětlení mnohých jevů desítky staletí. Pokud se zabýváme "para - normálními" jevy, tedy jevy "mimo nás", musíme uznat, že jsou jevy, pro které běžné objevené fyzikální zákony neplatí.

Vědecká vysvětlení

Stoupenci vědeckého objasňování paranormálních jevů mají většinou tendenci hledat teorie, které jsou okamžitě schopné tyto jevy "vysvětlit". Samotným problémem času se fyzika zabývá velmi dlouho. Čas a prostor nemohou být považovány za absolutní fyzikální veličiny, již z hlediska Einsteinovy teorie relativity. Klasická Newtonova fyzika uvažovala o čase reverzibilním, kdy lze popsat polohu hýbajícího se kyvadla v daném čase a prostoru. Ireverzibilní čas se objevil až s Carnotovým druhým termodynamickým zákonem (v roce 1824). Jakmile se začalo pohlížet na situace komplexněji, reverzibilita zmizela.

Z druhého termodynamického zákona vychází i pojem entropie (nebo - li "narušení systému"). Dosud neochvějná víra v určitý izolovaný řád musela vzít za své. Dle Eddingtona jsou entropie a čas pouze dvě strany jednoho procesu. Použijeme - li méně teoretické terminologie, znamená to, že čas by představoval vnitřní charakter hmoty a že by nemohl existovat jen sám o sobě. Tedy, bez hmoty není času. Pokud se týká prostoru, tam je názor poněkud ucelenější, ale dochází se k závěrům stejného rázu neboť Einstein těsně spojil čas s prostorem (speciální teorie relativity) a tyto dvě veličiny pak s hmotou (obecná teorie relativity).

Paranormální jevy představují zvláštní skupinu jevů v rámci projevů paradoxů: myšlenka je nehmotná a není podrobena času ani prostoru. Jevy v oblasti telepatie a jasnozřivosti ignorují tlak času a prostoru. I ostatní paranormální jevy, s ohledem na specifiku každého z nich, by se pak daly brát jako různé aspekty této nezávislosti.

Paranormální jevy představují vztah mezi určitým psychickým rozpoložením a skutečností. Vědci ale nedisponují žádnou teorií, která by vysvětlovala vztah myšlení a skutečnosti. Humanitní vědy jako filosofie, psychologie a psychoamalýza zase objasňují obsah myšlení, avšak bez ohledu na skutečnost.

Podstata hmoty je hmotná a spirituální, což vědci popírají, protože jim chybí vhodné teorie. Vysvětlení vědecká a vysvětlení věřícího však nejsou v zásadním rozporu. Věřící nepohlíží na skutečnost jako na něco abnormálního a očekává vývoj, který by mu umožnil uskutečnit jeho projekt. Podobně tomu bývá u "zázraků": zázračnost nespočívá v neočekávaném uzdravení, ale ve faktu, že k uzdravení vůbec dojde. "Věřící" se často stáhne do ústraní, na uzavřené místo, do své klášterní cely, do izolace od vnějšího světa a tam se intenzivně soustředí na své přání a promítá jej do reality. Jeho tělo a duše se prolínají se skutečností a stávají se jí, narozdíl od vědce, který fakta pozoruje zvenčí. Nikdy (alespoň ve fyzice) nedojde k tomu, že by se vědec osobně účastnil toho, co se odehrává - je dokonale "objektivní". Skutečnost je pro něho objektem, který ovlivňuje zvnějšku.

Tam, kde věřící spatřuje naplnění svého zbožného přání, vědec bezmocně krčí rameny, bere si na pomoc náhodu, shody okolností, křížení dvou příčinných řetězců. Dovolávání se náhody však znamená přiznání nevědomosti, protože ve skutečnosti je definice náhody kombinace okolností, které člověk nemůže ovlivnit, předvídat,ani se do nich mísit. Jak tedy začlenit do příčinného řetězce událostí myšlenku? Je třeba mít na paměti, že kauzalita není fyzikální veličina, ale postulát, zahrnující v sobě dva aspekty: ontologický (jako princip) a experimentální (na úrovni pozorování). Rhine jako první ukázal, že myšlenka mohla ovlivnit skutečnost, že jevy nevznikaly "náhodnou" reparticí a potvrzuje tak kauzalitu i v této oblasti.

Podstatné je, že paranormální jev často souvisí s emocemi. Vědcům ale nejde o to, aby si emoci vpustili do svých chladných a tichých laboratoří. Konstruování fyzikálních zákonů a statistik potlačuje paranormální skutečnost. Pro vědce se nakonec stávají oporou jeho vlastní pozorování, konvergence výsledků. Ty, které se vymykají, nejsou brány v úvahu. Paranormální schopnosti a emanace podvědomí se berou v potaz pouze nekontrolovaně, náhodně. Jejich důsledky nejsou zohledňovány ani v číslech, kde se uvažují pouze veličiny průměrné. Lze tedy konstatovat, že základem každé vědecké metodologie je definování fyzikálních zákonů v takových psychologických podmínkách, jež se dají nazvat "neutrální".

Pozornost si zaslouží také otázka časové posloupnosti příčiny a důsledku. U mnoha paranormálních jevů se objevuje časová "inverze" a pro toho, kdo ji zažije, je to opravdový šok.

"Skalní" vědci nám tedy mohou být nápomocni v počátečním přístupu k paranormálním jevům, ale nelze se unáhlovat v aplikacidnes zatím známých "klasických" fyzikálních zákonů, zákonů relativity, ani kvantové teorie. K ničemu nás ještě nedovedly.

Psychologická vysvětlení

Nevědomí je dobře známé psychoanalytikům, přesto Freud rozeznával v rámci paranormálních jevů pouze telepatii. Ostatní formy, na rozdíl od Junga, vůbec nebral v potaz. V letech 1911 až 1938 byl Freud členem Society for Psychical Research. Od roku 1910 publikoval několik článků na téma telepatie a okultismu. Jung se celý svůj život o otázky paranormálních jevů zajímal. Klíčem k jejich odhalení je právě psychoanalýza. Freud dokázal, že v podvědomí vznikají obrazy. Jung tuto myšlenku obohacuje o archetypy - nejjednodušší symbolické konstrukce vycházející ze starých mýtů (kulturní podvědomí).

Již Freud dokázal, že nevědomí nepodléhá stejným zákonům jako vědomí. Nebere v potaz časové, prostorové amezilidské vztahy, které jsou při paranormálních jevech časté.

Obava psychoanalytiků často neplyne jen z toho, že by museli vysvětlit paranormální jevy, které se objevují v průběhu léčení. Klientelu psychoanalytiků často tvoří pacienti s různými fobiemi, lidé kteří přijdou s p.jevy do styku nejméně.

Freud vycházel ze stejných předpokladů jako "skalní" vědci, to znamená z decentralizovaného pohledu na svět bez zvláštního pozorování, což tvoří zásadní překážku pro vysvětlení p. jevů.

Jedním ze stavebních kamenů pro paranormální jevy je "afektivní nákaza", která vychází přímo z teorií psychoanalytiků. Shoda činností dvou nebo více subjektů by mohla představovat základ pro telepatii nebo jasnozřivost. Mohla by také být stimulátorem psychokineze, projevující se létáním, vzájemné rezonance subjektů a základem "projevů poltergeistů",ale i spiritismu.

Názor, že existuje život po životě neodmítáme, ale bereme v úvahu alternativu poukazující na reálné spolupůsobení subjektů jako příčiny. Materiální podmínky spolu s emocemi, příhodná atmosféra a příšeří, to vše podporuje stav snění, potlačení vědomí, nastartování činnosti nevědomí,může dojít k synchronizaci činnosti mozků subjektů (Condon), k efektu očekávání (Rosenthal), ke spouštění dalších mechanismů, které se nám ještě nepodařilo odhalit a které podněcují materiální jevy, jejichž objektivní existence byla mnohokrát potvrzena.

Psychologické teorie, zejména psychoanalýza, nezahrnuje absolutní vysvětlení paranormálních jevů, ale představuje zajímavou možnost vysvětlení toho, čeho je schopna lidská psychika.

Tradiční vysvětlení

Obecně jsou považována za výplod fantazie a bezmocnosti vysvětlit jevy uspokojivěji. Často ale mohou být vhodným odrazovým můstkem pro vysvětlení jevů. Na mysli jsou etnické vlivy a různá náboženství.

Přirozenou tendencí je animismus - lidé mají přirozený sklon zosobňovat věci, které je obklopují (ta pračka dobře pere). Někdy se i nutíme k pozitivnímu myšlení vůči věci, bojíme se na ni zle pohlédnout (výtah, plynový vařič) abychom ji neuřknuli.

Kami (pohanských bohů) je bezpočet. Každý materiální subjekt má svého kami, stromy, hory, kameny, soutěsky.. Jiní zase ztělesňují maskulinní princip, jsou v potravě, obydlích.. Neustále jsme nuceni pojmenovávat věci, živé bytosti a zejména lidi. Psychoanalýza se pokouší objasnit záhadné jevy a procesy.

Katedrála v Chartres nahradila původní antický chrám vystavěný ad posvátnou studnou, existující dodnes. Zjevení v Lourdách (1858) ukázalo Bernardettě pruh vlhké půdy. Tam vytryskl pramen, kterému dav okamžitě přiřkl zázračné účinky. Tyto zázraky byly podrobeny expertízám a dějí se po dobu více, než sta let. Takto došlo ke vzniku posvátného místa.

Hra sil nepředstavuje pouhý pohled ducha, ale jsou především výrazem neustálého dialogu našeho těla s přírodou a druhými intuitivně.

Možnosti interpretace paranormálních jevů jsou velmi rozmanité, lze zahrnout i šamanismus, mysticismus, budhismus a mnohé další, často se navzájem prolínající.

ZPĚT o stránku

Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz

Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)