Typy virgulí

Virgule do ruky:

Kyvadlo, pružina, proutek, drát.

Kyvadlo je pravděpodobně nejstarším typem virgule. Je to jakýkoli předmět zavěšený na provázku nebo řetízku. Složitost a tvar kyvadla jsou nepodstatné, protože spolehlivě zde jako závažíčko poslouží i matička M10. Rovněž i materiál kyvadla je třeba vyzkoušet, funguje cokoli, nebráním se zcela názoru, že určitý materiál (druh kamene a pod.) je pro určité detekce a práce vhodnější. Nám se však potvrdilo spíše to, že každé omezování, kategorizace a vytváření podmínék, kdy jedině bude to a to fungovat tak a tak, je jen na škodu věci. Skutečně zde většinou nejde o fyzikální reakce, ale reakce podvědomí a to pak přeneseně pomocí svalů hýbe s čímkoli. Rovněž pohyby kyvadla si určíme, jak nám vyhovují, přijdou logické, nebo jak určí podvědomí, tedy pokynem "ukaž reakci ANO, ukaž reakci NE" a další, přičemž někdo zase rozlišuje i odstupňování a rozlišuje i úhlopříčné kývání, míru rozkmitu, oválné kroužení a směr rotace. Je to čistě ve vašich rukou a ve vašem podvědomí. Je však třeba určitý systém si zvolit nebo vybrat a držet se jej už kvůli onomu podvědomému zvyku, tedy odečítat pak reakce virgule a neuvažovat, zda kroužení je ANO nebo NEVIM.

Pro stupnice se u kyvadla většinou používá půlkruh.

Pružina dává možnost velké škály pohybů a je rychlá pro detekci. Tím šetří čas a soustředění. Potřebujeme však na rozdíl od kyvadla dvě ruce, tedy volné ruce, držení je podmíněno určitým napružením aby pružina držela tvar dopředu kolmo od těla... Dle velikosti pružiny většinou potřebujeme trochu více prostoru. Pružina kromě pohybů nahoru a dolu i rotuje. A také lze využívat jemnějších možností, například jdu po cestě a čekám na reakci na dutinu, sklep a podobně podemnou, nebo po stranách vedle cesty. A skutečně, když míjím zapomenutý sklep třeba metr vedle cesty, oblouk pružiny se nakroutí jaksi stranou k onomu sklepu. Rovněž lze sledovat rychlé nebo váhavé reakce, kdy jde pružina "dolů" velice pozvolně atd. To vše je ale třeba natrénovat praxí. Jako vhodné se mi jeví mít určené ANO, nebo potvrzení otázky, směrem dolu. Pro odpočítávání stupnic, hloubky pramene, dutiny atd, lze použít potvrzovací techniku, přičemž vduchu odpočítáváme metry a až jsme u správného čísla, bude to reakcí potvrzeno, nebo odpočítávání rotačních pohybů pružiny, která se protočí tolikrát, až přestane u správného čísla. Jeden zkušený proutkař měl například pro odečítání hloubky vytvořen systém pravoúhlého pomyslného trojuhelníku, kdy rameno hloubky bylo shodno s ramenem na cestě, a pružina reakcí potvrdila při chůzi po přímce trojúhelníku délku strany a tedy hloubku, což se mi zdá zbytečně složité a lepší je stát nad dotazovaným místem a měřit hloubku právě podemnou. Ale fantazii se zde meze nekladou...
Pružina je pro naučení prý nejsložitější, ale pro detekci potom nejrychlejší. Mě se jeví jako ideální pro detekci chodeb a prostor pod mýma nohama, tedy když jdu a najednou přecházím chodbu pod sebou, ihned mám reakci, tedy potvrzení na chodbu. Je pak třeba propracovat i systém a posloupnost otázek...

Proutek je dalším typem virgulí. Podle typu držení je lze rozdělit na horizontální a vertikální, obojí má své jisté výhody. Detekce při svislé ose je vyloženě vhodná pro určení směru, ale také lze mít systém, že DOPRAVA je ANO a DOLEVA je NE, to už je opět relativní. Vodorovná osa je zase spíše vhodná pro potvrzení ANO a NE, směr se potom detekuje třeba tak, že se plynule otáčíme při hledání směru a čekáme na potvrzení správného úhlu reakcí ANO. Proutek ve tvaru V nebo Y se opět drží oběma rukama, tedy za dva konce a hrot, špice ukazuje směr a potvrzení svými pohyby.
Základní virgulí bývá vrbový proutek. Nevýhodou jsou jeho pokaždé jiné mechanické vlastnosti a často hrubý povrch bránící otáčení proutku v dlani. Lze používat i drát, doporučuje se třeba metr svářecího drátu o síle 2,5 mm který ohneme v polovině přes trubku, aby tvořil tvar "L" nebo "V". Uchopíme jeho konce do rukou a předpružíme před tělem, takže se klička poněkud zmenší na "e". Vhodná kontrola reakcí: Zeptáme - li se: "Je to tak jak si myslím" a virgule se nepohne, zeptáme se jinak: "Je to naopak?" Jestliže se nepohne ani teď, ptáme se buď špatně, nebo nejsme soustředěni.

Dráty jsou virgule ze skupiny vertikálních, drží se na straně těla, tedy nesymetricky. Nejčastěji se však drží v pokrčených rukách před středem trupu. Řídíme se náklonem rukou. Většinou se používá do každé ruky jeden drát, dvojice stejných virgulí ve tvaru "L", s rameny dlouhými asi 15 a 40 cm. Drží se volně za kratší rameno, aby se virgule mohla volně protáčet v dlani do stran. Někdo si k tomuto účelu zhotovuje i různédržáky a pouzdra, ve kterých se, místo ve dlani, mohou dráty volněji pohybovat.
Základní poloha ukazuje delší stranou nahoru, přímo před sebe, a reakce je pk do strany, v případě dvojice drátů potom křížení před sebe jako potvrzení, kladné, nebo od sebe jako opačné, a pod. Při jejich zhotovování tvar záleží na praxi, fantazii nebo rituálu. Kromě tvaru "L" se běžně užívá i tvar hranatého "U".

Vlaštovky, virgule z drátu ve tvaru "V" se dobře hodí k určování hranice aury nebo patogenní zóny, opět si vše vytestujeme nebo logicky určíme, jak nám to pro rychlou detekci přijde nejvhodnější. Menší takové virgulky pak mají značnou variabilitu, lze je snadno držet i mezi palcem a některým dalším prstem jedné ruky (mě však při pár pohybech postupně vyklouzávaly ze své osy a neustále jsem je musel mezi ony prsty zase rovnat, aby snadno reagovaly, proto je moc v oblibě nemám).

ZPĚT o stránku

Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz

Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)