Podzemí hradu v Kolíně

Text a foto: Kamil Pokorný, 11/2008

Venku cosi mrholí, je sychravo a vlezlá zima, že by tam ani psa nevyhnal, jak já říkám postelové a nebo počítačové počasí. Zvítězil počítač a tak jsem za popíjení a zahřívání se lahodným čajem Roibos konečně zpracoval stránku o návštěvě kolínského podzemí letos v říjnu. Když už jsem tam těsnými prostory lezl a fotil to, tak je škoda se o to nepodělit.

Kdo by řekl, že pod tímto objektem je tolik podzemí?!

Na místě dnešního zámku a pivovaru stálo několik historických objektů. Tím prvním doloženým byl klášter (založen snad 1261), po jeho vypálení husity r.1421 se na jeho troskách vystavěl hrad. V 16.stol. byl hrad přebudován na zámek a konečně v 17-tém století byla část zámku adaptována na městský pivovar. Část objektů r.1911 vyhořela, budova býv. purkrabství dostala nový strohý háv s nižším krovem nahrazujícím pův. mansardovou střechu. Tím budova ztratila historický i estetický ráz, nyní je využívána jako kanceláře s úřady. Pivovar již několik desítek let pivo nevaří (podle pamětníků stálo pivo za starou belu:) Čas od času se koná v nejstarší dochované části hradu výstava, nebo jiná společenská akce. Na protějším břehu Labe se dochovala gotická čtverhranná věž obranného charakteru, která nyní slouží jako rozhledna. Podobná věž stávala na skále u původního hradu. Ta bohužel padla i se skálou a posledními zbytky opevnění při stavbě železnice v letech 1843-1844.

Kolín nám však utkvěl v hlavě ve smyslu informace, že tu je pod zámkem, původním hradem, zajímavé podzemí a snad i s únikovou chodbou. Kolegové Karel Pokorný a Jarda Hrouda z Prahy se sem domluvili na průzkumu již v roce 2004 a tak jsem se chtěl také podívat a zdejší nadějné podzemí si nafotit.

Využili jsme cesty na Český Brod a Kutnou horu a stavili se i v Kolíně. Předem jsem nebyl informován o tom, že by zde byla místa vhodná spíše na overal a tak nezbylo, než podstatnou část prolézt v kanadách a starých riflích a pěkné červené košili, ve které jsem takovou prolízačku, jaká následovala, rozhodně neplánoval. Měl jsem ještě "akční" bundu na takové výlety, ale v té bych v těch uzounkých průlezech vymetl doslova vše a mohl bych ji tam nechat. Bez bundy to postupně šlo zdolat v různých krkolomných podřepech.

Sestoupili jsme do rozměrných klenutých sklepů a jedna prostora pokračovala do další klenuté místnosti, větvící se vpravo i vlevo. Vpravo následoval větší sál. Vlevo pokračoval také klenutý, delší sál, kde stačily první okamžiky, kdy kuželem světla projedete celý prostor a vpravém rohu nás zaujal otvor pod klenbou vysokého stropu a dokonce prkenný žebřík opřený o zeď až pod tento otvor. Vytáhl jsem a nastavil zrcadlovku a vystoupal s ní na krku opatrně po žebříku k otvoru, vytahl z kapsy baterku a posvítil do otvoru. Pokračovala tam prostora, která se stáčela vlevo, vyzděná jako ostatní sklepy a klenby lomovým kamenem. Nebylo možno se již více do prostory naklonit nebo vlézt ze žebříku, protože nebylo čeho se chytit a jak si pomoci, aby člověk zachoval stabilitu. Alespoň jsem pořídil při balancování na poslední šprušli a s plnýma rukama pár záběrů, ještě se chtěl natáhnout více za klenbu abych si aspoň vyfotil kam se to stáčí a zda to pokračuje dál, ale už mi začal ujíždět žebřík a tak jsem honem vybalancoval do jistější polohy, abych vzápětí nesletěl ze čtyř metrů na zem.

Znovu jsem se rozhlédl místností a uprostřed viděl zbytky dřev, položené přes čtvercový vlez do šachty tak, aby jej kryly a někdo tam nemohl spadnout. Odsunuli jsme dřeva z otvoru, posvítili a Karel se usmíval, protože už dole byl před čtyřmi lety a čekal na náš údiv. Dočkal se jej vzápětí. Když jsem posvítil dolů, nebylo žádné pokračování šachty, ale ihned zděné klenby do tří větví chodeb. Bunda šla dolů, zrcadlovka na krk, baterka do kapsy a už jsem sestupoval dolů po žebříku, který jsme přenesli od stěny. Ujistil jsem se o stabilní pozici nohou, vytahl baterku a prosvítil chodby, pokračující v dál. Promítl jsem si v hlavě orientaci tohoto hradního křídla, polohu sklepů a uvědomil si, že klesající schody dolů, které vidím, jdou přesně směrem ke vlakovým kolejím. Ihned jsem rozložil stativ a nasadil na něj zrcadlovku. Vše jsem nastavil do těchto podmínek a začal nasvěcovat pohled schodištěm dolů do další prostory. Pořídil jsem pár záběrů a sestoupil do nižší prostory a tam zase nasvěcoval a fotil, následoval otvor do menší prostory se zazdívkou, kam tekla voda ze schodů a z horních chodeb. Také odbočka vpravo, kde byla opět zazdívka a tak jsem se vracel schodištěm k horním chodbám, abych odbočil vlevo do té užší.

S baterkou v jedné ruce a stativem a foťákem v ruce druhé jsem se protlačoval v nutném předklonu chodbou, stáčející se vlevo. Po několika metrech ještě byla překážka, přes kterou jsem musel poslat nohu napřed, za stálého předklonu se se stativem protáhnout stále stejně těsným prostorem a po pár metrech se prostora trochu rozšířila, aby vzápětí skončila zvláštním závalem směsi cihel a hlíny, to už jsem se musem nacházet blízko venkovní stěny nad vlakovým kolejištěm. Ke konečnému závalu jsem se musel protáhnout po loktech, protože jsem to chtěl vyfotit, to už musela zrcadlovka dolů ze stativu. Klel jsem v těsné zadýchané prostoře nechtíc se umazat, co to mám za koníček, proč do těhle nesmyslů musím pořád lézt. Přiblížil jsem se ke zdem, mezi něž se zase budu muset za stálého předklonu vtěsnat, abych se vrátil. Ještě náročnější bylo překonat ve zpětném směru onu překážku ale zuby lokty jsem to zvládl a zadýchanej se vracel za typického a tolik mi blízkého zvuku čvachtajících bot ke křižovatce a žebříku. To už jsem dostával pokyny shora, že tou další chodbou mám jenom několik metrů nahlédnout a vyfotit si, protože je tam více vody. Docela jsem byl rád, vyfotil si i tuto chodbu už jen z ruky, aby se nemusel stativ zase koupat, a vystoupal žebříkem vzhůru do sklepa se vydýchat.

Několik záběrů:

Vedlejší sklepy, do nichž jsme sestoupili

Ve stěně boční místnosti byl otvor a tam byl vidět téměř zasypaný portál do dalšího podzemí...

Vstup do největších sklepů pod západním křídlem původního hradu

Levý zadní sál s překrytým otvorem uprostřed

Pravý sál bez pokračování

Pohled sálem zpět (Hanča už je nedočkavá:)

Pohled do otvoru v klenbě levého sálu

Odsunuli jsme dřeva nad otvorem a potěšil nás pohled na větvící se chodby

Místo šachty ihned klenby chodeb (pohled ke schodům směr koleje)

Pohled ze schodů k nižší prostoře, moje boty a stativ obtékala klokotající voda

Prostora pod schodištěm, v zadní stěně otvor a doprava odbočka

Odbočka vpravo je zazděna, byl to východ ven nad dnešní koleje?

Otvor ve zdi je zvláštní

Pohled otvorem do malé prostory - vedlo snad tudy pokračování, štola klesající k řece?

Pohled zpět ke schodům

Vystoupal jsem nahoru po schodech, pohled ke vstupu a odbočce vlevo

Těsná odbočka vlevo (širokáčem tak úzce nepůsobí, ale užil jsem si to)

Na konci mírné zklamání. Jen tak by to nerazili, muselo to pokračovat!

Kolejiště - vzadu, kde stojí vlak, se nachází vlevo hrad a skoro na úrovni vlaku jeho hluboké podzemí.
Zazdívky by musely ústit do tohoto kolejiště, ale původně mohla chodba pokračovat až k řece,
což by odpovídalo vší logice a lze si takto situovanou chodbu jako únikovou určitě představit.
Překopli dělníci chodbu při tehdejší stavbě železnice? Museli! Pokud nekončila ve stráni.

Ještě pohled na malebné náměstí Kolína.

Podobný popis ještě můžete prostudovat na stránkách kolegů, kteří ač jsou našimi čestnými členy, patří také do Speleoklubu Kladno a stránku o tomto podzemí zpracovali již v roce 2004: web3.montanya.org