Podzemí Klášterního Hradiska v Olomouci
Text a foto: Kamil Pokorný © 9/2013
Klášterní Hradisko - Vojenská nemocnice v Olomouci
Olomouc patří mezi dvě historicky nejvýznamnější města Moravy. To napovídá, že se tu muselo nacházet i rozsáhlé podzemí nemenšího významu. Naše skupina využila možnost, navštívit a prozkoumat podzemí rozsáhlého objektu Vojenské nemocnice v Olomouci, protože se zde dochovala nejen hluboká sklepení, ale i fragmenty chodeb.
Benediktinský klášter založil na Hradisku u Olomouce v roce 1077 olomoucký kníže Ota I. Sličný s manželkou Eufemií. Klášterní Hradisko patří mezi významné památky Olomouce, ale i celé republiky. Objekt je jedním z nejrozsáhlejších samostatně stojících staveb v českých zemích. Již delší dobu slouží městu jako vojenská nemocnice. Nahlédněme však nejdříve do historie.
V roce 1151 dochází ke změně řehole kláštera kvůli zhoršení kázně zdejších benediktinů. Ze Strahova a Litomyšle přišli na Hradisko premonstráti. Tento řád zde sídlil dalších šest století, až do roku 1784, kdy byl zrušen a klášter přeměněn na generální seminář. Po jeho krátkém trvání několika let přešel celý komplex do správy armády. Nejprve jako pevnostní skladiště. V roce 1800 za napoleonských válek sloužil objekt jako zajatecký tábor a v roce 1802 se z něho stala vojenská nemocnice. Objekt prošel v průběhu staletí celou řadou přestaveb, přičemž rozsáhlé podzemí zůstávalo více méně zachováno.
Málo známé je podzemí pod příjezdovou komunikací – mostem nad sníženou úrovní příkopu. Pod jeho klenutím se nyní nachází dveře, jimiž nás pan správce uvedl do nevelké místnosti. Z té jsme pak bočním schodištěm sestoupili do podzemní prostory s masivním obvodovým zdivem z lomového kamene. Prostor je rozdělen příčnou zdí na dvě části a zaklenut valenou kamennou klenbou. Starý půdorysný plán Hradiska prý v těchto místech také zobrazuje obdelníkový tvar, takže se jedná o ty nejstarší podzemní prostory. Uprostřed stojí novodobější cihlový pilíř, který podpírá původní starou klenbu.
Ve východní zdi jsme si povšimli ve výši asi 1,5 m vyzděný cihlový záklenek vstupu do poměrně široké, mírně stoupající chodby. Šlapali jsme po stavební suti asi 8 m a došli k závalu. Kam původně chodba vedla? Její stěny i klenba jsou vyzděny z cihel. Na jedné stěně se nachází mělký výklenek, možná pro odložení lucerny.
Ještě v prostoru zůstáváme a uvědomujeme si, jak je tu příjemně oproti venkovnímu podzimnímu mrholení. Hluboké ticho přerušuje naše zrychlené dýchání a šustění oblečení. Rozhlížíme se a zjišťujeme, že druhý, menší otvor je prolomen do jižní zdi této podzemní místnosti. Pokračuje dále jako mírně se svažující úzká chodbička. Evidentně byla vysekána ve skále směrem pod příjezdovou komunikaci. Proč? Jedná se o chodbu, kterou podle zdejších pověstí navštěvovala kněžna Durana spolu s komornou mše v hradiském klášterním kostele? Mnohé seriozní zprávy také hovoří o spojení Hradiska s chrámem na Svatém Kopečku širokou chodbou. To se traduje i mezi olomouckými pamětníky, z nichž někteří prý zmíněnou chodbu viděli nebo ji dokonce prolézali. Ale vraťme se do malé chodbičky, u které nyní stojíme.
Vidíme, že po pěti metrech je chodbička náhle ukončena klenbou z cihel v pískovcovém překladu. Vpravo nad klenbičkou je pilířek vyzděný z gotických cihel, tzv. buchet. Lépe to celé pochopíte z fotografií, které jsem pořídil. Ve spodní části je jakýsi obdelníkový otvor, za kterým štola pokračuje, ale po dvou metrech bohužel zase končí závalem. Je to výzva pro náš georadar, který s sebou dnes samozřejmě nemáme. V chladném dešti by to ani pod deštníkem nebylo zrovna ideální, projíždět se s těžkým georadarem po šikmém trávníku. Ta správná chvíle snad přijde jindy.
Pod příjezdovým klenutým mostem Hradiska je situována také ještě další menší místnost, ve které jsme si povšimli zbytků zasypané studny. Tyto všechny podzemní prostory v oblasti mostu mohly tvořit obvodové zdivo nějaké starší církevní stavby, která byla při pozdějších demolicích zasypána silnou vrstvou stavební suti a tak zmizela pod terénem. Dnes je ukryta pod trávníkem příjezdového návrší a vydlážděné cesty. Podle staré kroniky zde totiž stála jedna z mnoha kaplí, pravděpodobně kaple sv. Michala. Tento údaj kroniky potvrzuje i moje virgule.
Existence dvou popsaných krátkých chodeb před Hradiskem vybízí i zdejší odborníky k zamyšlení, zda se mimo jiné nezachovala i část tzv. únikových chodeb. U objektu takového významu to předpokládat lze mnohem více, než u mnohých jiných staveb mladších.
Průvodce nám v zápětí prozrazuje, že v nedávné minulosti byly stavebními pracemi odkryty podobné malé štoly, vyzděné a zaklenuté cihlami. U jihozápadního nároží Hradiska se jednou na poli při orbě propadla část klenby. Další otvor do podzemí se pak objevil při výkopu kanalizace v ulici Na vlčinci. Nejspíše se jednalo o barokní kanalizační stoky, rozbíhající se paprskovitě od budov Hradiska.
Průzkum jejich dochovaných fragmentů a tras čeká teprve na ty největší nadšence v budoucnu. Často se jedná o doslovné plazení se těsně pod úzkou klenbou jejíž cihly tu a tam vypadávají a stávají se dalšími překážkami na vysokém nánosu a vyschlé naplavenině v celém profilu původní stoky. Představte si, že prolézáte ve stísněných podmínkách pod nejistou klenbou, kde není nejlepší vzduch a spíše ani nemůžete předpokládat, že by jste se proplazili do širší komory s nadějí na otočení pro vyplazení se zase ven. Většinou jsou tyto staré kanalizační větve po několika metrech zavaleny, protože provlhlá klenba se desítky i stovky let neudržuje, a musíte se ještě ve stejné poloze plazit směrem zpátky. Pokud nemáte jednodílný overal, všechno oblečení se vám vyhrne a tělem a pod oblečení nechtěně odebíráte vzorky všech nánosů. Nikdo přitom nevyloučí, zda se v některé málo větrané části nevytvoří za dlouhou dobu různé plísně nebo alespoň jejich zárodky. Tyto myšlenky nás tentokrát předem odradily od jakéhokoli pokusu, chtít si některou barokní štoličku „vyzkoušet“ a prozkoumat obětováním svého těla a oblečení. Už tak jsme byli mokří od venkovního deště.
Pokračujeme raději s naším laskavým průvodcem – správcem celého objektu Vojenské nemocnice - do dalších prostor. Vyzvedl další klíče na vrátnici a míříme do největšího podzemí pod střední věž a potom pod severní trakt, kde se nachází nejstarší části kláštera – konventu. Procházíme několika sklepeními, které na sebe navazují. Sledujeme obvodové zdivo z lomového kamene a valenou klenbu. V jedné části jsme si povšimli zachovaného nároží z kvádrů a střílnového okénka. Rozlehlé prostory nás překvapují i svojí výškou, nachází se tu mnoho výklenků, tajemných zazdívek a celkově působí zdejší podzemí dosti bizarně. Místy se tu střídá více druhů zdiva s použitím různých technik zdění. Kdyby bylo více času, moje virgule by třeba prozradila za některou zazdívkou tajné pokračování, možná spojovací chodbu do jiných částí kláštera. Důvodů k maskovaným a zazděným chodbám se v různých těžkých obdobích našlo vždy dost. Jsem ale rád, že vůbec stíhám něco za pochodu nafotit. Když v rukou držím zrcadlovku a kameru a baterku, nelze za chůze držet virguli a detekovat případné zazděné odbočky. Zjistil jsem, že bych potřeboval sedm rukou. Dvě na dobré ovládání zrcadlovky a objektivu, dvě na ovládání kamery, dvě ruce na držení virgule za chůze a jednu ruku na držení silnějšího zdroje světla. A další ruka by mohla kontrolovat a ovládat gaussmetr pro sledování změn v magnetickém poli, které také prozradí další souvislosti. Ten jsem měl schovaný v kapse. Kdyby nastala větší změna v okolním geomagnetickém prostředí, přístroj by začal jemně pískat. To se však nestalo.
Sestupujeme dále pod první nádvoří do dvoutraktového prostoru sklepů ve dvou výškových úrovních. Část je vyzděna z velkých pískovcových bloků, které také tvoří základy vysoké střední věže. Pískovcové bloky jsou jemně opracovány a kvalitně usazeny. Vane tu poměrně svěží vzduch a napadá mne, kolik se sem asi vešlo sudů vína.
Rychle fotím a vzápětí sestupujeme ještě níže, do navazujícího podzemí. Hluboké sklepy mají obvodové zdivo opět z lomového kamene, byl to vždy nejdostupnější materiál a staticky nejpevnější. Pálená cihla postupně vlivem vlhkosti a koroze tlí a rozpadá se, ale kámen zůstává při trvalém zatížení pevný. I tyto prostory nás udivují svojí velikostí a odpovídají předpokládaným potřebám celého objektu.
Opět přecházíme nádvoří s novodobější funkční kašnou a míříme do dalšího podzemí. Čtvercové oddělené podzemní místnosti se nalézají pod dřívějším vstupním traktem s tzv. andělským schodištěm. Jsou menší a je jich celkem šest. Každá místnost má vlastní vstup, protože v minulosti sloužily jako vězeňské kobky. Nové úpravy a čištění prostor a zdí zřejmě rozptýlilo původní psychosomatické energie, protože žádnou tíseň, smutek ani negaci nebo jinou zátěž jsme zde necítili. V mnoha jiných prostorách podobného účelu vnímáme ponuré energie – pocity, ale na Hradisku se žádné nepříjemné pocity nedostavují nikde v podzemí.
Závěrem procházíme technickou podzemní část s kotelnou a vystupujeme bočním křídlem do udržovaných klášterních zahrad. Správce nás vede do okrajového pavilonku s klenutou kopulí, do které se shromáždila sbírka různých zajímavých předmětů, které se při zdejších velkých rekonstrukcích našly a nevyhodily. Je to ukázka staršího nemocničního zařízení a přístrojů, nad nimiž se dnes musí usmát i každý laik. Dokonce i funkční přístroj v kufříku se skleněnými tvarovanými baňkami, známý z filmu Postřižiny. Náš průvodce přístroj zapnul a v připojené skleněné trubičce jiskřil narůžovělý výboj. Kolega s bolavým kolenem ihned přístroj využil a růžový výboj, jiskřící i přes sklo trubičky ven, mu málem vypálil do kalhot dirku :-)
Pod mostkem příchozí komunikace si všímáme otvoru v kamenné zdi.
Je to chodba! Na jejím konci je cihlová klenba v pískovci.
Tento prostorný sklep rozděluje příčka.
Postupně sestupujeme do dalších a dalších podzemních prostor kláštera.
Novodobý průraz do dalšího podzemí
Pohled průrazem - prostor se stáčí v pravo...
Sklepy a sklepy nejen pod celým severním křídlem
Vstup do druhého suterénu!
A sestupujeme ještě níže...
Nejhlubší patro zdejšího podzemí
A opět kolem kašny zase jinam.
Některé sklepy jsou samozřejmě využity technicky. Potrubí, čerpadla...
Potrubí a kabely se podzemím táhnou jako v kolektorech
Klášterní udržovaná zahrada pro odpočinek nejen klientů psychiatrie
Poklady v zahradním pavilonu, které nikdo nevyhodil a tak se vystavily.
Kufřík se skleněnou výbavou, známou z filmu Postřižiny, ale do sbírky darovala jedna paní.
Pan správce demonstruje, že je přístroj dodnes funkční.
Kolega vrcholový sportovec na in-line bruslích s bolavým kolenem toho hned využívá - jiskry mu málem do kalhot propálily díru :-)
Ve sbírce zachráněných věcí je i lampové rádio Tábor.
Na jeho protržené tkanině před reproduktory je prý demonstrováno, jak personál nemocnice řeší problémy (lepící páska) :-)
Ještě pohled na nádvoří s kašnou
Na klášterní interiéry a další zajímavosti už nezbývá čas, navštěvujeme alespoň jediný sál s překrásnou stropní výzdobou.
Děkujeme panu správci kláštera Hradisko za trpělivý výklad a rozsáhlou prohlídku historických i současných podzemních prostor kláštera i za možnost vlastní dokumentace, jejíž publikace snad podpoří význam a uvědomění historické hodnoty podzemí kláštera.
Více informací o Olomouckém podzemí také z knihy
Slavomíry Kašpárkové a Vladimíra Gračky a Josefa Bláhy: Olomoucké podzemí.
Vydalo: Poznání, 2009
ZPĚT o stránku
Pokud víte o starém sklepu, krytu, paranormálních jevech, silových místech, >>> kontaktujte nás...
Pokud chcete změřit škodlivé geopatogenní a psychosomatické zóny, elektrosmog přesnými přístroji do 18 GHz, nebo termokamerou zjistit tepelné úniky z neznámých prostor, nabízím Vám osobní služby >>> www.elektrosmog-zony.cz
Pokud se více zajímáte o staré chodby, navštivte náš odbornější web: www.starechodby.cz
webmaster, texty a foto: Kamil Pokorný
© 2002 - 2022
Již přes 20 let bádání, lezení, focení, psaní a programování pro vás :-)